श्रावयेच्छृणुयाद्वापि स पृथोः पदवीमियात् ॥३१॥
ya idaḿ sumahat puṇyaḿ
śraddhayāvahitaḥ paṭhet
śrāvayec chṛṇuyād vāpi
sa pṛthoḥ padavīm iyāt
yaḥ — každý, kdo; idam — toto; su-mahat — veliké; puṇyam — zbožné; śraddhayā — s velkou vírou; avahitaḥ — s napjatou pozorností; paṭhet — čte; śrāvayet — vysvětluje; śṛṇuyāt — poslouchá; vā — nebo; api — jistě; saḥ — ta osoba; pṛthoḥ — krále Pṛthua; padavīm — postavení; iyāt — dosáhne.
Každý, kdo se s vírou a odhodláním zaobírá vznešenými vlastnostmi krále Prthua — ať už o nich čte či naslouchá sám, nebo je předává druhým — nepochybně dosáhne téže planety jako Prthu Maharaja. I on se vrátí domů na vaikunthské planety, zpátky k Bohu.
Při vykonávání oddané služby se zvláště zdůrazňuje sravanam kirtanam visnoh. To znamená, že bhakti, oddaná služba, začíná nasloucháním o Visnuovi a Jeho opěvováním. Když mluvíme o Visnuovi, vztahuje se to i na vše, co se s Ním pojí. Pán Siva prohlašuje v Siva Puraně, že nejvyšším uctíváním je uctívání Visnua, ale že ještě lepší je uctívání vaisnavy nebo čehokoliv, co se pojí s Visnuem. Zde je řečeno, že naslouchání o vaisnavovi a jeho opěvování je stejně dobré jako naslouchání a opěvování, které se týká přímo Visnua, neboť Maitreya uvedl, že každý, kdo pozorně naslouchá o Prthuovi Maharajovi, dosáhne téže planety jako on. Visnu a vaisnava neznamenají dualitu — to se nazývá advaya-jñana. Vaisnava je stejně důležitý jako Visnu, a proto Srila Visvanatha Cakravarti Thakura napsal ve své Gurv-astace:
saksad-dharitvena samasta-sastrair
uktas tatha bhavyata eva sadbhih
kintu prabhor yah priya eva tasya
vande guroh sri-caranaravindam
“Duchovní mistr je ctěn stejně jako Nejvyšší Pán, protože je Jeho nejdůvěrnějším služebníkem. To uznávají všechna zjevená písma a následují všechny autority. Proto se uctivě klaním lotosovým nohám svého duchovního mistra, který je pravým zástupcem Sri Hariho.”
Nejvyšším vaisnavou je duchovní mistr, který se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství. Je řečeno, že Pán Caitanya Mahaprabhu někdy zpíval jména gopi. Někteří z Jeho žáků Mu chtěli radit, aby místo nich zpíval jméno Krsny, ale když to Caitanya Mahaprabhu slyšel, velice se na ně rozhněval. Tato neshoda dospěla tak daleko, že se Pán Caitanya rozhodl přijmout sannyas, protože v grhastha-asramu Ho lidé nebrali příliš vážně. Důležité je, že jelikož Sri Caitanya Mahaprabhu zpíval jména gopi, je uctívání gopi či oddaných Pána stejně dobré jako oddaná služba poskytovaná přímo Pánovi. I Pán Samotný řekl, že oddaná služba Jeho oddaným je lepší než služba nabízená přímo Jemu. Určitá skupina oddaných (sahajiya) se zajímá pouze o Krsnovy osobní zábavy a pomíjí činnosti oddaných. Takový oddaný není příliš pokročilý; ten, kdo vidí oddaného a Pána na stejné úrovni, je pokročilejší.
