devya ūcuḥ
aho iyaḿ vadhūr dhanyā
yā caivaḿ bhū-bhujāḿ patim
sarvātmanā patiḿ bheje
yajñeśaḿ śrīr vadhūr iva
devyaḥ ūcuḥ — manželky polobohů pravily; aho — běda; iyam — tato; vadhūḥ — manželka; dhanyā — nejslavnější; yā — která; ca — také; evam — jako; bhū — světa; bhujām — všech králů; patim — král; sarva-ātmanā — s plným pochopením; patim — manžela; bheje — uctívala; yajña-īśam — Pána Viṣṇua; śrīḥ — bohyně štěstí; vadhūḥ — manželka; iva — jako.
Slova yajñesam srir vadhur iva vyjadřují, že královna Arci sloužila svému manželovi stejně, jako bohyně štěstí slouží Nejvyšší Osobnosti Božství, Visnuovi. I v dějinách tohoto světa vidíme, že když Pán Krsna, nejvyšší Visnu, vládl ve Dvarace, královna Rukmini, která byla Jeho hlavní královnou, Mu osobně sloužila, přestože měla k dispozici stovky služebných. I bohyně štěstí na vaikunthských planetách slouží Narayanovi osobně, přestože je tam připraveno sloužit Pánu mnoho tisíc oddaných. Stejně jednají i manželky polobohů a v dřívějších dobách se touto zásadou řídily i ženy obyčejných mužů. Ve védské civilizaci neexistovala rozluka manželství na základě člověkem vytvořených zákonů, jako je zákon o rozvodu. Je třeba pochopit nezbytnost zachování rodiny v lidské společnosti a tento umělý rozvodový zákon zrušit. Manželé mají žít společně ve vědomí Krsny a kráčet ve stopách Laksmi-Narayana či Krsny a Rukmini. To na světě umožní soulad a mír.