यदध्यन्यस्य प्रेयस्त्वमात्मनः स्वव्यतिक्रमात् ॥३२॥
nātaḥ parataro loke
puḿsaḥ svārtha-vyatikramaḥ
yad-adhy anyasya preyastvam
ātmanaḥ sva-vyatikramāt
na — ne; ataḥ — poté; parataraḥ — větší; loke — v tomto světě; puṁsaḥ — živých bytostí; sva-artha — zájem; vyatikramaḥ — překážka; yat-adhi — více než to; anyasya — druhých; preyastvam — být zajímavější; ātmanaḥ — pro duši; sva — vlastní; vyatikramāt — překážkou.
Neexistuje větší překážka, která by bránila vlastnímu zájmu živé bytosti, než sklon považovat jiné záležitosti za příjemnější, než je vlastní seberealizace.
Lidský život je zvláště určen pro seberealizaci. “Sebe” se vztahuje na Nejvyšší Já a individuální já; Nejvyšší Osobnost Božství a živou bytost. Jakmile se však člověk začne více zajímat o tělo a jeho uspokojování, vytváří si na cestě seberealizace překážky. Pod vlivem mayi čím dál více usiluje o smyslový požitek, který je v tomto světě uchazečům o seberealizaci zakázán. Namísto snahy o smyslový požitek má člověk zaměřit své činnosti na uspokojování smyslů Nejvyšší Duše. Vše, co dělá v rozporu s touto zásadou, je bezpochyby proti jeho vlastnímu zájmu.
