ससदस्यानुगो वैन्य इन्द्रियेशो गुणानिव ॥३॥
tad-darśanodgatān prāṇān
pratyāditsur ivotthitaḥ
sa-sadasyānugo vainya
indriyeśo guṇān iva
tat — jeho; darśana — když viděl; udgatān — vytoužený; prāṇān — život; pratyāditsuḥ — pokojně jít; iva — jako; utthitaḥ — vstal; sa — s; sadasya — se společníky a stoupenci; anugaḥ — vládní úředníci; vainyaḥ — král Pṛthu; indriya-īśaḥ — živá bytost; guṇān iva — jako ovlivněná kvalitami hmotné přírody.
Když Maharaja Prthu uviděl čtyři Kumary, velice si je přál přivítat. Rychle proto vstal se všemi svými vládními úředníky — tak dychtivě jako podmíněná duše, jejíž smysly jsou okamžitě upoutány kvalitami hmotné přírody.
V Bhagavad-gitě (3.27) je řečeno:
prakrteh kriyamanani
gunaih karmani sarvasah
ahaṅkara-vimudhatma
kartaham iti manyate
Každá podmíněná duše je ovlivněna určitou směsí kvalit hmotné přírody, a proto je přitahována k jistým činnostem, které je nucena vykonávat, jelikož zcela podléhá hmotné přírodě. Prthu Maharaja je zde přirovnán k takové podmíněné duši — nikoliv proto, že by jí byl, ale jelikož tolik dychtil přivítat Kumary, že to vypadalo, jako by bez nich nemohl žít. Podmíněnou duši přitahují předměty smyslového požitku: oči chtějí vidět krásné věci, uši chtějí slyšet pěknou hudbu, nos se chce těšit vůněmi krásné květiny a jazyk chce ochutnávat dobré jídlo. Stejně tak i další smysly—ruce, nohy, žaludek, genitálie či mysl — jsou natolik přitahovány předměty smyslového požitku, že se podmíněná duše nedokáže ovládat. Prthu Maharaja se také nedokázal udržet, aby nepřivítal čtyři Kumary, kteří zářili díky své duchovní pokročilosti. Vítal je nejen on sám, ale i všichni jeho úředníci a společníci. Říká se “vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá”. Každého v tomto světě přitahují osoby stejného druhu — opilce přitahují opilci a světce zase světci. Prthu Maharaja dosáhl nejvyšší duchovní pokročilosti, a tím pádem ho přitahovali Kumarové, kteří patřili do téže kategorie. Proto se říká, že se člověk pozná podle své společnosti.
