Každý člen lidské společnosti usiluje o konečný životní prospěch, ale lidé s tělesným pojetím nemohou konečného cíle dosáhnout a ani nechápou, co jím je. Konečný cíl života popisuje Bhagavad-gita (2.59): param drstva nivartate. Když člověk nalezne konečný cíl života, přirozeně se odpoutá od tělesného pojetí. Tento verš naznačuje, že musíme vytrvale zvyšovat svoji připoutanost k Transcendenci (brahmani). To potvrzuje Vedanta-sutra (1.1.1): athato brahma-jijñasa — bez dotazů na Nejvyššího, na Transcendenci, se živá bytost nemůže vzdát připoutanosti k tomuto hmotnému světu. Postupným vývojem přes 8 400 000 životních druhů nelze pochopit konečný cíl života, jelikož ve všech životních druzích silně převládá tělesné pojetí. Athato brahma-jijñasa znamená, že abychom se vyprostili z tělesného pojetí, musíme zvyšovat svoji připoutanost k Brahmanu; ptát se na Brahman. Pak můžeme dosáhnout transcendentální oddané služby — sravanam kirtanam visnoh. Zvyšovat připoutanost k Brahmanu znamená vykonávat oddanou službu. Ti, kdo jsou připoutaní k neosobnímu Brahmanu, nemohou ve svém postavení zůstat příliš dlouho. Poté, co impersonalisté odmítli tento svět jako mithya neboli falešný (jagan mithya), znovu do něho sestoupí, přestože přijali sannyas, aby zvýšili svou připoutanost k Brahmanu. Mnozí yogini, kteří jsou připoutaní k lokalizovanému aspektu Brahmanu zvanému Paramatma — velcí mudrci jako Visvamitra — také poklesnou, neboť se stávají oběťmi žen. Proto všechny sastry doporučují zvyšovat připoutanost k Nejvyšší Osobnosti Božství. To je jediný způsob, jak se odpoutat od hmotné existence, a Bhagavad-gita ho vysvětluje slovy param drstva nivartate. Člověk může skončit s hmotnými činnostmi, získá-li skutečnou chuť pro oddanou službu. Sri Caitanya Mahaprabhu prohlásil za konečný cíl života lásku k Bohu (prema pum-artho mahan). Bez zvyšování lásky k Bohu nelze dosáhnout dokonalého transcendentálního postavení.