नमो विवृद्धसत्त्वाय पुरुषाय महीयसे ।
यो ब्रह्म क्षत्रमाविश्य बिभर्तीदं स्वतेजसा ॥५२॥

namo vivṛddha-sattvāya

puruṣāya mahīyase

yo brahma kṣatram āviśya

bibhartīdaḿ sva-tejasā

namaḥ — všechny poklony; vivṛddha — vysoce vznešené; sattvāya — existenci; puruṣāya — osobě; mahīyase — tomu, který je takto oslavován; yaḥ — kdo; brahma — bráhmanská kultura; kṣatram — vládní povinnost; āviśya — vstupuje; bibharti — udržuje; idam — toto; sva-tejasā — svou vlastní mocí.


Text

Drahý pane, nacházíš se na úrovni čistého dobra, a proto jsi dokonalým zástupcem Nejvyššího Pána. Jsi oslavován svou vlastní mocí a celý svět udržuješ tak, že zavádíš bráhmanskou kulturu a v rámci svých kšatrijských povinností poskytuješ ochranu všem.

Purport

Bez šíření bráhmanské kultury a bez řádné vládní ochrany nelze náležitě udržet žádnou společenskou úroveň. To zde uznávají poddaní Maharaje Prthua, který dokázal udržet úžasnou úroveň své vlády díky svému postavení v kvalitě čistého dobra. Slovo vivrddha-sattvaya je významné. V hmotném světě existují tři kvality — dobro, vášeň a nevědomost. Člověk se musí oddanou službou povznést z úrovně nevědomosti na úroveň dobra. Neexistuje jiný prostředek, jak se z nejnižšího životního stádia povýšit do nejvyššího, než vykonávání oddané služby. Předchozí kapitoly Srimad-Bhagavatamu sdělují, že z nejnižšího postavení do nejvyššího se lze povznést pouhým stykem s oddanými a pravidelným nasloucháním Srimad-Bhagavatamu z jejich úst.

srnvatam sva-kathah krsnah
punya-sravana-kirtanah
hrdy antah-stho hy abhadrani
vidhunoti suhrt satam

“Když se oddaný zaměstná oddanou službou na prvních úrovních naslouchání a opěvování, pak mu Pán, který sídlí v srdci každého, pomůže očistit jeho srdce.” (Bhag. 1.2.17) Postupnou očistou se člověk zbaví vlivu vášně a nevědomosti a dostane se na úroveň dobra. Výsledkem styku s kvalitami vášně a nevědomosti je chtíč a chamtivost. Když se však člověk povznese na úroveň dobra, je spokojený v jakýchkoliv životních podmínkách a chtíč ani chamtivost ho neovlivňují. Taková mentalita je známkou dosažení úrovně dobra. Dále je třeba toto dobro transcendovat a povznést se do čistého dobra, zvaného vivrddha-sattva neboli “pokročilé stádium dobra”. V tomto stádiu lze vyvinout vědomí Krsny. Proto je Maharaja Prthu osloven jako vivrddha-sattva neboli ten, kdo je v transcendentálním postavení. Přesto však pro dobro lidské společnosti sestoupil z transcendentálního postavení čistého oddaného do postavení brahmany a ksatriyi, a tak svou osobní mocí chránil celý svět. Ačkoliv byl králem, ksatriyou, jakožto vaisnava byl také brahmanou. Jako brahmana mohl občany náležitě poučit a jako ksatriya jim byl schopen poskytnout náležitou ochranu. Poddané Maharaje Prthua tak v každém ohledu chránil dokonalý král.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté první kapitole čtvrtého zpěvu Srimad-Bhagavatamu, nazvané “Pokyny Maharaje Prthua”.