V osmnácté kapitole Bhagavad-gity je řečeno: sva-karmana tam abhyarcya — člověk musí uctívat Nejvyšší Osobnost Božství svým zaměstnáním. K tomu je nutné přijmout rozdělení na čtyři varny a čtyři asramy. Prthu Maharaja proto říká: gunaih sva-karmabhih. To vysvětluje Bhagavad-gita: catur-varnyam maya srstam guna-karma-vibhagasah — “Čtyři společenské třídy (brahmany, ksatriye, vaisyi a sudry) stvořil Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, podle hmotných kvalit přírody a jim odpovídajících povinností.” Člověk v kvalitě dobra je jistě inteligentnější než druzí, a proto může jednat bráhmanským způsobem — mluvit pravdu, ovládat smysly a mysl, být vždy čistý a snášenlivý, mít plné poznání o své vlastní totožnosti a chápat oddanou službu. Když se takto jako skutečný brahmana zaměstná láskyplnou službou Pánu, dosáhl svého cíle — naplnění konečného životního zájmu. Povinností ksatriyů je chránit občany, rozdávat všechen svůj majetek v podobě milodarů, v řízení státních záležitostí postupovat přísně védským způsobem a nebát se bojovat, kdykoliv zaútočí nepřátelé. Takto může ksatriya svými předepsanými povinnostmi uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Také vaisya může uspokojit Nejvyššího Boha, bude-li správně vykonávat své předepsané povinnosti—zajišťování potravy, ochranu krav a (v nutných případech, je-li přebytek zemědělské produkce) obchodování. Sudrové, kteří postrádají dostatečnou inteligenci, mají pracovat jako dělníci a sloužit vyšším společenským třídám. Cílem všech by měla být spokojenost Nejvyšší Osobnosti Božství, které dosáhnou tím, že svou mysl budou vždy zaměstnávat myšlenkami na Krsnu, svá slova neustálým pronášením modliteb k Pánu nebo kázáním o Jeho slávě a své tělo službou, která je pro Pánovu spokojenost zapotřebí. Stejně jako má naše tělo čtyři části — hlavu, paže, břicho a nohy — tak i lidská společnost se jako celek dělí na čtyři třídy lidí podle jejich hmotných vlastností a povinností předepsaných pro jejich zaměstnání. Bráhmanští neboli inteligentní lidé tedy musí zastávat povinnosti hlavy, ksatriyové musí plnit povinnosti paží, vaisyové povinnosti břicha a sudrové povinnosti nohou. Při vykonávání předepsaných povinností není nikdo vyšší či nižší; kategorie jako “vyšší” a “nižší” sice existují, ale jelikož je tu společný zájem — uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství — není mezi nimi rozdílu.

O Pánu je řečeno, že Ho uctívají velcí polobozi, jako je Pán Brahma, Pán Siva a další, a je tedy možné se ptát, jak Mu může sloužit obyčejný člověk na této planetě. To Prthu Maharaja jasně vysvětluje slovem yathadhikara, “podle svých schopností”. Stačí, když člověk upřímně vykonává povinnosti v rámci svého zaměstnání. Nemusíme se stát osobnostmi, jako je Pán Brahma, Pán Siva, Indra, Pán Caitanya či Ramanujacarya, jejichž schopnosti jsou jistě mnohem větší než naše. Dokonce i sudra, který je co se týče hmotných vlastností v nejnižším životním stádiu, může dosáhnout téhož úspěchu. Každý může být v oddané službě úspěšný, jedná-li bez dvojakosti. Zde je vysvětleno, že člověk musí být velice přímý a otevřený (amayinah). Nacházet se v nižším životním stavu neznamená nezpůsobilost pro úspěch v oddané službě. Jedinou kvalifikací je, že bez ohledu na to, zda se jedná o brahmanu, ksatriyu, vaisyu či sudru, musí být člověk otevřený, přímý a nemít žádné výhrady. Pak může vykonáváním svého příslušného zaměstnání pod vedením pravého duchovního mistra dosáhnout nejvyššího úspěchu v životě. Pán Samotný to potvrzuje v Bhagavad-gitě (9.32): striyo vaisyas tatha sudras te 'pi yanti param gatim. Nezáleží na tom, čím člověk je; zda brahmanou, ksatriyou, vaisyou, sudrou či pokleslou ženou. Pokud se za použití těla, mysli a inteligence s vážností zaměstná oddanou službou, jistě se úspěšně vrátí domů, zpátky k Bohu. Lotosové nohy Pána jsou zde popsány slovy kama-dughaṅghri-paṅkajam, protože mají veškerou moc plnit touhy všech. Oddaný je šťastný již v tomto životě, neboť i když máme v hmotném světě mnoho potřeb, všechny jeho hmotné potřeby jsou uspokojeny, a poté, co opustí své tělo, se nepochybně vrátí domů, zpátky k Bohu.