कुरुताधोक्षजधियस्तर्हि मेऽनुग्रहः कृतः ॥२५॥
tat prajā bhartṛ-piṇḍārthaḿ
svārtham evānasūyavaḥ
kurutādhokṣaja-dhiyas
tarhi me 'nugrahaḥ kṛtaḥ
tat — proto; prajāḥ — moji drazí občané; bhartṛ — pána; piṇḍa-artham — dobro po smrti; sva-artham — vlastní zájem; eva — jistě; anasūyavaḥ — bez závisti; kuruta — vykonávejte; adhokṣaja — Nejvyšší Osobnost Božství; dhiyaḥ — s myšlenkami na Pána; tarhi — proto; me — mně; anugrahaḥ — milost; kṛtaḥ — učiněna.
Prthu Maharaja pokračoval: Proto byste, moji drazí občané, měli pro posmrtné blaho svého krále řádně vykonávat své povinnosti podle vašeho postavení ve varně a asramu a neustále myslet na Nejvyšší Osobnost Božství ve svém srdci. Tak ochráníte vlastní zájmy a udělíte svému králi milost co se týče jeho blaha po smrti.
V tomto verši jsou velice důležitá slova adhoksaja-dhiyah, která znamenají “vědomí Krsny”. Jak král, tak občané by si měli být vědomi Krsny, neboť jinak budou po smrti odsouzeni poklesnout do nižších životních druhů. Zodpovědná vláda musí vědomí Krsny velice intenzívně učit pro dobro všech. Bez vědomí Krsny nemohou být stát ani jeho občané zodpovědní. Prthu Maharaja proto výslovně žádal občany, aby jednali s vědomím Krsny, a také se velmi snažil učit je, jak mohou vědomí Krsny získat. Souhrn vědomí Krsny podává Bhagavad-gita (9.27):
yat karosi yad asnasi
yaj juhosi dadasi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kurusva mad-arpanam
“Ať děláš cokoliv, jíš cokoliv, dáváš cokoliv jako milodar a podstupuješ jakoukoliv askezi, dělej to s vědomím Krsny, pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství.” Vlivem přísných zákonů hmotné přírody podléhá každý různým trestům, ale budou-li se všichni lidé včetně vládních zaměstnanců učit technikám duchovního života, pak se do svých činností nezapletou.
