VÝZNAM: Brahmana avadhuta, který poučuje krále Yadua, uvádí poté, co už přešel k příkladu mĕsíce, znovu příklad ohnĕ. Této analytické metodĕ se říká simhavalokana, „pohled lva“, kdy človĕk pokračuje vpřed a zároveň se ohlíží, aby se ujistil, jestli nĕco nepřehlédl. Mudrc tedy pokračuje se svou analýzou, ale vrací se k příkladu ohnĕ, aby doložil nutnost odříkání. Hmotné tĕlo je nepochybnĕ pomíjivým a iluzorním projevem Pánovy vnĕjší energie. Plameny ohnĕ se neustále rodí a mizí, a přesto oheň vnímáme jako nepřetržitou realitu. Podobnĕ je i duše nepřetržitou realitou, i když její hmotná tĕla vlivem času neustále vznikají a zanikají. Je řečeno, že nejpodivuhodnĕjší vĕcí je to, že si nikdo nemyslí, že zemře. Jelikož je vĕčná, má živá bytost sklon přijmout jakoukoliv prchavou situaci za trvalou a přitom zapomíná, že svou vĕčnou povahu může skutečnĕ vnímat jedinĕ ve vĕčné atmosféře duchovního nebe. Jakmile je o této skutečnosti přesvĕdčená, vyvíjí vlastnost zvanou vairagya neboli odpoutanost od hmotného klamu.