tejasvī tapasā dīpto
durdharṣodara-bhājanaḥ
sarva-bhakṣyo 'pi yuktātmā
nādatte malam agni-vat
tejasvī — jasnĕ svítící; tapasā — díky své askezi; dīptaḥ — zářící; durdharṣa — neochvĕjný; udara-bhājanaḥ — jí jen tolik, kolik jeho žaludek potřebuje; sarva — vše; bhakṣyaḥ — který jí; api — ačkoliv; yukta-ātmā — ten, kdo je neochvĕjný v duchovním životĕ; na ādatte — nepřijímá; malam — nečistoty; agni-vat — jako oheň.
Svĕtci se podstupováním askeze stávají mocnými. Nechtĕjí si užívat ničeho v hmotném svĕtĕ, a proto mají neochvĕjné vĕdomí. Tito mudrci jsou přirozenĕ osvobození. Přijímají potravu, které se jim dostane řízením osudu, a pokud shodou okolností snĕdí znečištĕné jídlo, nemá to na nĕ vliv, tak jako oheň spálí nečisté vĕci, které se do nĕj vloží.
VÝZNAM: Slovo udara-bhajana vyjadřuje, že svĕtec jí jen proto, aby přežil, ne kvůli smyslovému požitku. Chutná jídla má človĕk jíst, aby si uchoval šťastnou mysl, ale nemĕl by jíst příliš bohatĕ, protože to podnĕcuje pohlavní touhu a lenost. Svĕtec se vždy chová jako dokonalý džentlmen a nikdy nepodléhá chtíči a chamtivosti. I když se ho maya snaží přemoci různými hmotnými svody, on sám nakonec tato hmotná lákadla přemůže svou duchovní silou. Nikdo by proto nemĕl být vůči duchovnĕ pokročilé osobnosti neuctivĕ, ale naopak jí vzdávat úctu. Přistupovat k osobnosti vĕdomé si Krsny nedbale je jako zacházet nedbale s ohnĕm, který v takovém případĕ okamžitĕ popálí. Pán nepromíjí, když se nĕkdo chová špatnĕ k čistému oddanému.
