VÝZNAM: I když podle aroma, které vítr nese, vnímáme, že voní nebo zapáchá, vítr sám svou pravou povahu nikdy nemĕní. Podobnĕ můžeme považovat určitou osobu za silnou nebo slabou, inteligentní nebo mentálnĕ zaostalou, krásnou nebo obyčejnou, dobrou nebo špatnou, ale čistá duše, která je tou pravou osobou, žádnou z tĕchto tĕlesných vlastností nemá – je jimi jen zahalená, tak jako vítr halí různá aromata. Človĕk vĕdomý si Krsny tedy nikdy nezapomíná, že se liší od dočasného tĕla. Vnímá různé tĕlesné promĕny – z dĕtství přes dospívání a dospĕlost až do stáří, ale přestože vnímá bolesti, radosti, vlastnosti a schopnosti toho kterého tĕla, nikdy si nemyslí, že to tĕlo je on. Za všech okolností chápe, že je vĕčnou duší, nedílnou částí Pána Krsny. Tento verš uvádí, že se nikdy nezaplétá (na yujyate yogi). Z toho vyplývá, že človĕka vĕdomého si Krsny bychom nikdy nemĕli hodnotit podle tĕlesných označení, ale mĕli bychom ho vidĕt jako vĕčného služebníka Pána.