śrī-devā ūcuḥ
natāḥ sma te nātha padāravindaḿ
buddhīndriya-prāṇa-mano-vacobhiḥ
yac cintyate 'ntar hṛdi bhāva-yuktair
mumukṣubhiḥ karma-mayoru-pāśāt
śrī-devāḥ ūcuḥ — polobozi pravili; natāḥ sma — klaníme se; te — Tvým; nātha — ó Pane; pada-aravindam — lotosovým nohám; buddhi — svou inteligencí; indriya — smysly; prāṇa — životním vzduchem; manaḥ — myslí; vacobhiḥ — a slovy; yat — o nichž; cintyate — je meditováno; antaḥ hṛdi — v srdci; bhāva-yuktaiḥ — kdo neochvĕjnĕ praktikují yogu; mumukṣubhiḥ — tĕmi, kdo usilují o vysvobození; karma-maya — reakcí za plodonosné činy; uru-pāśāt — ze silných pout.
Polobozi začali hovořit: Náš drahý Pane, pokročilí mystičtí yogi, kteří se chtĕjí vysvobodit z pevných pout hmotného jednání, v srdci meditují s velkou oddaností o Tvých lotosových nohách. My polobozi Ti zasvĕcujeme svou inteligenci, smysly, životní vzduch, mysl i řeč a klaníme se u Tvých lotosových nohou.
VÝZNAM: Podle Srily Sridhara Svamiho slovo sma v tomto verši znamená vismaya, „úžas“. Polobozi žasli, že mohou po příchodu do Dvaraky přímo před sebou vidĕt celé tĕlo Nejvyšší Osobnosti Božství, zatímco yogi mohou jen v srdci rozjímat o Pánových lotosových nohách. Proto mocní polobozi padli před Pánem na zem jako tyč. Tyto poklony celým tĕlem (zvané dandavat, „jako tyč“) popisuje tento verš (Hari-bhakti-vilasa 8.162,360):
dorbhyam padabhyam janubhyam
urasa sirasa drsa
manasa vacasa ceti
pranamo 'staṅga iritah
„Poklony skládané osmi částmi tĕla se provádĕjí dvĕma rukama, dvĕma nohama, dvĕma koleny, hrudí, hlavou, očima, myslí a řečí.“
Proudy hmotné přírody jsou velmi silné, a proto je třeba se pevnĕ držet lotosových nohou Pána. Jinak bouřlivé vlny smyslového požitku a mentální spekulace nepochybnĕ smetou živou bytost z jejího vĕčného, přirozeného postavení milujícího služebníka Nejvyššího Pána do stavu pevné spoutanosti, který je zde popsán slovy uru-pasat, „velmi silná síť iluze“.
