vāta-vasanā ya ṛṣayaḥ
śramaṇā ūrdhra-manthinaḥ
brahmākhyaḿ dhāma te yānti
śāntāḥ sannyāsīno 'malāḥ
vāta-vasanāḥ — oblečení do vzduchu (nazí); ye — ti, kdo jsou; ṛṣayaḥ — mudrci; śramaṇāḥ — přísní následovníci duchovních praktik; ūrdhva-manthinaḥ — kteří uchovali své semeno do té míry, že jim vystoupalo do hlavy; brahma-ākhyam — známého jako Brahman; dhāma — do (neosobního) duchovního sídla; te — oni; yānti — jdou; śāntāḥ — klidní; sannyāsinaḥ — členové stavu odříkání; amalāḥ — bezhříšní.
VÝZNAM: Ve dvanácté kapitole Bhagavad-gity je řečeno: kleso 'dhikataras tesam avyaktasakta-cetasam – ti, kdo lpí na neosobním aspektu Osobnosti Božství, musí podstupovat vyčerpávající askezi, aby dosáhli neosobního osvobození v oblasti Brahmanu. Bhagavatam podobnĕ uvádí: aruhya krcchrena param padam tatah / patanty adho 'nadrta-yusmad-aṅghrayah. Krcchrena – s velkým úsilím a tĕžkostmi vystoupají yogi až do neosobní záře zvané brahmajyoti, ale pak z ní zase poklesnou zpátky do hmotného svĕta, protože nepřijímají útočištĕ u Osobnosti Božství.
Závistiví hlupáci protestují proti „paternalismu“ Osobnosti Božství, ale sami se nijak nezasloužili o stvoření svého tĕla, mozku či energie a nemohou si přičítat žádnou zásluhu ani za existenci vzduchu, deštĕ, zeleniny, ovoce, slunce, mĕsíce a tak dále. Jinými slovy, jsou každou vteřinou naprosto závislí na milosti Boha, a přesto arogantnĕ prohlašují, že nechtĕjí přijmout útočištĕ u Pána, protože si vystačí sami. Nĕkteré zmatené živé bytosti si dokonce myslí, že jsou samy Bůh, ačkoliv nedovedou vysvĕtlit, proč musí „Bůh“ vyvíjet úsilí, aby dosáhl nepatrného úspĕchu v systému yogy. Proto Uddhava poukazuje na skutečnost, že čistí oddaní – na rozdíl od impersonalistů a osob praktikujících meditaci – velmi snadno překonají matoucí energii díky tomu, že jsou plnĕ připoutaní k lotosovým nohám Krsny. Pán Krsna je vždy transcendentální a je-li nĕkdo pevnĕ připoutaný k Jeho lotosovým nohám, pak je také transcendentální. Krsnova bezpříčinná milost je cennĕjší než milióny a miliardy let vlastního úsilí. Človĕk má usilovat o to, aby získal Pánovu milost a pak bude všechno na cestĕ duchovní realizace velmi snadné. V tomto vĕku lze milost Pána Krsny získat neustálým pronášením Jeho svatého jména. To doporučuje sastra:
harer nama harer nama
harer namaiva kevalam
kalau nasty eva nasty eva
nasty eva gatir anyatha
(Brhan-naradiya Purana)
Pronáší-li nĕkdo neustále svatá jména Pána Krsny a vyhýbá se přitom přestupkům, pak jistĕ dosáhne téhož výsledku jako Uddhava. Uddhava nemĕl zájem o takzvanou realizaci Brahmanu. Jeho přáním bylo i nadále pít omamný nektar krásného úsmĕvu na Pánovĕ mĕsíci podobné tváři.