tvattaḥ pumān samadhigamya yayāsya vīryaḿ
dhatte mahāntam iva garbham amogha-vīryaḥ
so 'yaḿ tayānugata ātmana āṇḍa-kośaḿ
haimaḿ sasarja bahir āvaraṇair upetam
tvattaḥ — od Tebe; pumān — puruṣa-avatāra, Mahā-Viṣṇu; samadhigamya — poté, co dostal; yayā — s čím (hmotnou přírodou); asya — tohoto stvoření; vīryam — mocné semeno; dhatte — oplodňuje; mahāntam — mahat-tattvu, surovou smĕs hmoty; iva garbham — jako obyčejný plod; amogha-vīryaḥ — ten, jehož semeno není nikdy neplodné; saḥ ayam — tatáž (mahat-tattva); tayā — s hmotnou přírodou; anugataḥ — spojená; ātmanaḥ — ze sebe; āṇḍa-kośam — prvotní vesmírné vejce; haimam — zlaté; sasarja — vytvořila; bahiḥ — na své vnĕjší stranĕ; āvaraṇaiḥ — nĕkolika obaly; upetam — obdařené.
Od Tebe, můj milý Pane, získává původní purusa-avatara, Maha-Visnu, svou tvořivou moc. Díky tomu oplodňuje neselhávající energií hmotnou přírodu a dává vzniknout mahat-tattvĕ. Potom mahat-tattva neboli nerozlišená hmotná energie obdařená Pánovou mocí ze sebe vytváří prvotní zlaté vesmírné vejce pokryté nĕkolika obaly z hmotných prvků.
VÝZNAM: V předchozích verších byla prokázána svrchovanost Osobnosti Božství ve vztahu k živé bytosti a hmotné přírodĕ. V tomto verši je jasnĕ uvedeno, že Pán Krsna je zdrojem nejvĕtší inkarnace Visnua, Maha-Visnua, a že od Nĕho Maha-Visnu získává svou tvořivou moc. Bylo by tedy nerozumné se domnívat, že Pán Krsna je expanzí Visnua. V tomto ohledu můžeme brát mínĕní polobohů v čele s Brahmou za konečné.
