VÝZNAM: V páté kapitole jedenáctého zpĕvu popisuje Camasa Ṛsi nepříznivou cestu tĕch, kdo nejsou vstřícní k oddané službĕ Pánu Visnuovi, a mudrc Karabhajana vysvĕtluje yuga-dharmavatary, Pánovy inkarnace, které představují autorizované způsoby praktikování náboženství v jednotlivých vĕcích.

V minulé kapitole bylo vysvĕtleno, že i když polobozi kladou do cesty Pánových oddaných překážky, milostí Nejvyššího Pána jsou tito oddaní schopní stoupnout tĕmto překážkám na hlavu a překonat je na své cestĕ k nejvyššímu cíli. Neoddaní ale tuto možnost nemají. Jakmile se podmínĕná duše začne stavĕt lhostejnĕ k oddané službĕ Nejvyššímu Pánu, hned ji upoutá dočasná rozmanitost hmoty a stává se otrokem nepříznivých tužeb. Tak tato podmínĕná duše, která postrádá oddanost vůči Pánu, zcela zapomíná na transcendentální blaženost duchovního svĕta zakoušenou v pĕti transcendentálních rasách. Oddaní se nenechávají zlákat smyslovými požitky, které jim polobozi nabízejí, ale polobozi sami lpĕjí na hmotných podobách, chutích a vůních. A podobnĕ jsou i neoddaní spoutáni hmotnou podobou, chutí a dalšími smyslovými vjemy, jako je smyslná zkušenost pohlavního života. Proto setrvávají ve stavu podobném snĕní, kdy si představují různé druhy hmotného smyslového požitku a na svůj vĕčný vztah s Osobností Božství zapomínají. Videharaja Nimi se nyní ptá Camasy Muniho, co tyto zmatené osoby čeká.