VÝZNAM: V tomto verši je důležité slovo tan-mayam. Ten, kdo je očištĕn uctíváním Pána v podobĕ Božstva, může pochopit, že on, který Pána uctívá, je Jeho vĕčným služebníkem a že se od Pána jako nepatrná jiskra původního ohnĕ, Osobnosti Božství, kvalitativnĕ neliší. Srila Madhvacarya k tomu říká:,

visnor bhrtyo 'ham ity eva
sada syad bhagavan-mayah
naivaham visnur asmiti
visnuh sarvesvaro hy ajah

„Oddaný by mĕl uvažovat takto: ,Jsem vĕčný služebník Visnua a protože jsem Jeho vĕčnou nedílnou částí, jsem s Ním kvalitativnĕ vĕčnĕ totožný. Já však Visnu nejsem, protože Visnu je svrchovaným vládcem všeho.̀“

Základním principem při uctívání Božstva je nutné pochopení, že jsem vĕčný služebník Nejvyššího Pána. Ten, kdo je navyklý pohlavnímu uspokojování, se pošetile ztotožňuje se svým vnĕjším hmotným tĕlem a nedokáže své pojetí toho, kdo si užívá, zmĕnit na pojetí toho, kdo požitek poskytuje. Tento človĕk slovo tan-mayam vykládá tak, že uctívající je také objekt uctívání. Sri Jiva Gosvami Prabhupada ve svém komentáři Durga-saṅgamani k Bhakti-rasamrta-sindhu Srily Rupy Gosvamiho uvádí, že ahaṅgrahopasana neboli uctívání sebe sama jako Nejvyššího je hrubá zámĕna svého vlastního já s Nejvyšším, jenž je ve skutečnosti naším vĕčným útočištĕm. Šest Gosvamich tento bod opakovanĕ objasnilo. Neinteligentní lidé ze společenství prakrta-sahajiyů jsou však ovlivnĕni falešnými myšlenkami mayavadských filozofů, a tak projevují scestné pojetí, že ten, kdo uctívá, se stane nejvyšším útočištĕm. Tato halucinace je aparadha, přestupek vůči Pánu. Slovo tan-maya z tohoto verše by proto nemĕlo být urážlivĕ pochopeno tak, že se ctitel stane rovným objektu svého vĕčného uctívání.