VÝZNAM: Živá bytost je v tomto verši označena jako prabhuh neboli „vládce“, protože je nepatrnou nedílnou částí nejvyššího vládce, Krsny. Také v Bhagavad-gitĕ (15.8) Pán popisuje živou bytost jako isvarah, „vládce“.

sariram yad avapnoti
yac capy utkramatisvarah
grhitvaitani samyati
vayur gandhan ivasayat

„Živá bytost v hmotném svĕtĕ přenáší svá různá pojetí života z jednoho tĕla do druhého stejnĕ, jako vzduch přenáší vůnĕ.“ Srila Prabhupada to ve svém významu komentuje takto: „Zde je živá bytost popsána slovem isvarah, vládce svého tĕla. Jestliže si to přeje, může své tĕlo zamĕnit za lepší nebo také přejít na nižší úroveň. Má nepatrnou nezávislost. To, jaká zmĕna její tĕlo čeká, závisí na ní samotné.“ Tento výrok potvrzuje slova sva-matra a atma-prasiddhaye ze třetího verše této kapitoly. Pokud by se Nejvyšší Pán do této nepatrné nezávislosti živé bytosti vmĕšoval, nepřicházelo by v úvahu, že se zamĕstná v láskyplné službĕ Pánu, protože láska předpokládá, že milenec má svobodnou volbu. Slovo prabhuh zde vyjadřuje, že tak jako dítĕ, které od otce dostalo šlapací autíčko, jezdí po chodníku a napodobuje otce jezdícího ve skutečném autĕ, živá bytost se pohybuje po hmotném vesmíru v nesčetných hmotných tĕlech, která pro ni vybral Nejvyšší Pán ze sbírky 8 400 000 druhů. Živá bytost, šílenĕ zamilovaná do falešného ega hmotného tĕla, tak vytváří hrozivou situaci, ve které podstupuje opakované zrození a smrt, jak je popsáno ve výroku bhayam dvitiyabhinivesatah syat (Bhag. 11.2.37).

Srila Jiva Gosvami předložil další vysvĕtlení tohoto verše. Pokud je slovo prabhuh použito k označení Nejvyššího Pána, lze slovo gunaih chápat jako „dobré vlastnosti“, protože guna může označovat buď kvality hmotné přírody nebo vznešené vlastnosti (jako ve verši yasyasti bhaktir bhagavaty akiñcana sarvair gunais tatra samasate surah). Významem tohoto verše by potom bylo, že Pán je schopen díky svým transcendentálním vlastnostem (gunaih), jako je milost, vychutnávat si transcendentální vlastnosti (gunan) svých čistých oddaných. Ātma-pratyoditaih by potom vyjařovalo, že odevzdáním se Pánu, který je zdrojem všech dobrých vlastností, jsou čistí oddaní také obdařeni božskými vlastnostmi. Slova manyamana idam srstam atmanam by pak poukazovala na to, že Pán přijímá tĕlo svého čistého oddaného na stejné duchovní úrovni jako sebe, jak je naznačeno ve verši acaryam mam vijaniyan navamanyeta karhicit. Pán je přitahován láskyplnou oddanou službou svých čistých oddaných a tak je zapleten v síti jejich milostných vztahů s Ním. Když například po bitvĕ na Kuruksetře Krsna odjíždĕl do svého mĕsta Dvaraky, donutilo Jej láskyplné naléhání Maharaje Yudhisthira zůstat v Hastinapuru ještĕ nĕkolik týdnů. Podobnĕ když starší gopi z Vrndavanu tleskaly, Krsna tančil do rytmu jako loutka. Srila Jiva Gosvami k tomuto tématu citoval verš ze Srimad-Bhagavatamu (9.4.68):

sadhavo hrdayam mahyam
sadhunam hrdayam tv aham
mad-anyat te na jananti
naham tebhyo manag api

„Čistý oddaný je vždy v hloubi Mého srdce a Já jsem vždy v srdci čistého oddaného. Moji oddaní neznají nic než Mĕ, a Já zase neznám nikoho jiného než je.“

Podle Srily Visvanatha Cakravartiho Thakura se dá slovo prabhuh chápat i takto. Slovo pra znamená prakarsena neboli „hodnĕ“ a bhu znamená bhavati neboli „narodit se“. Prabhuh tedy znamená prakarsena deva-tiryag-adisu bhavatiti sah, neboli opakovanĕ se rodit mezi polobohy, zvířaty, lidskými bytostmi a ostatními životními formami.

Aby potvrdil výrok Srily Jivy Gosvamiho týkající se Pánovy připoutanosti ke zduchovnĕlému tĕlu čistého oddaného, cituje Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura následující verše z Caitanya-caritamrty (Antya 4.192-93):

diksa-kale bhakta kare atma-samarpana
sei-kale krsna tare kare atma-sama

„Od okamžiku zasvĕcení, kdy se oddaný zcela odevzdá službĕ Pánu, jej Krsna považuje za stejnĕ dobrého jako sebe sama.“

sei deha kare tara cid-ananda-maya
aprakrta-dehe taṅra carana bhajaya

Když je tak tĕlo oddaného zmĕnĕno v transcendentální, oddaný v nĕm slouží lotosovým nohám Pána.“