tatra bhāgavatān dharmān
śikṣed gurv-ātma-daivataḥ
amāyayānuvṛttyā yais
tuṣyed ātmātma-do hariḥ
tatra — tam (ve společnosti duchovního mistra); bhāgavatān dharmān — vĕdĕ o oddané službĕ; śikṣet — mĕl by se učit; guru-ātma-daivataḥ — ten, pro koho je duchovní mistr celým životem a uctívaným božstvem; amāyayā — bez klamání; anuvṛttyā — vĕrnou službou; yaiḥ — čímž (oddanou službou); tuṣyet — může být uspokojena; ātmā — Nejvyšší Duše; ātma-daḥ — jenž dává sám sebe; hariḥ — Pán Hari.
VÝZNAM: Podle Srily Sridhara Svamiho je Pánův sklon odevzdávat se svému čistému oddanému ukázán na případu Baliho Maharaje, který pro potĕšení Pána Vamanadevy obĕtoval své vesmírné království. Pán Vamana byl s nesobeckým odevzdáním Baliho Maharaje tak spokojen, že se stal vrátným v jeho paláci, když se Bali opĕt stal vládcem vesmíru.
Srila Jiva Gosvami říká, že žák má duchovního mistra považovat za své atma neboli za celý svůj život, protože skutečný život začíná zasvĕcením pravým duchovním mistrem. Ve snu může sice človĕk zakoušet mnoho zdánlivĕ úžasných či důležitých vĕcí, ale jeho skutečný život začíná, když se probudí. Pravý žák podobnĕ chápe, že je pro nĕho jeho duchovní mistr samotnou podstatou jeho života, protože mu umožnil zrození probuzením do duchovního života.
Podle Srily Jivy Gosvamiho je Nejvyšší Osobnost Božství zdrojem veškeré blaženosti, takže Pánovo odevzdávání se čistému oddanému znamená, že se oddaný ponoří do té nejvyšší možné extáze. V této souvislosti existuje tato sruti-mantra: anandad dhimani bhutani jayante. „Všechna tato stvoření ve skutečnosti pochází z naprosto blaženého Nejvyššího.“ Srila Visvanatha Cakravarti Thakura dále zdůrazňuje, že požehnaný čistý oddaný, kterému Pán dá sám sebe, může Pána opravdu vidĕt, dotknout se Ho a přímo Mu sloužit.
Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura říká, že by nikdo svého duchovního mistra nemĕl považovat za svĕtskou osobu nebo za sobĕ rovného. Mĕl by duchovního mistra vždy vidĕt pod ochranou lotosových nohou Nejvyššího Pána. Nikdy bychom se nemĕli snažit duchovního mistra zamĕstnat ve své osobní službĕ s myšlenkou ovládat ho kvůli dosažení nĕjakého hmotného zisku. Žák, který opravdu dĕlá pokrok, bude stále více dychtit duchovnímu mistrovi sloužit, díky čemuž zakusí blaženost Nejvyšší Osobnosti Božství.
Srila Rupa Gosvami určil pro pokrok upřímného žáka čtyři předbĕžné zásady:
guru-padasrayas tasmat
krsna-diksadi-siksanam
visrambhena guroh seva
sadhu-vartmanuvartanam
„1. Přijmout útočištĕ u lotosových nohou pravého duchovního mistra, 2. nechat se duchovním mistrem zasvĕtit a učit se od nĕho, jak konat oddanou službu, 3. s vírou a oddaností následovat pokyny duchovního mistra, a 4. pod vedením duchovního mistra následovat ve stopách velkých acaryů (učitelů).“ (Bhakti-rasamrta-sindhu 1.2.74) Ten, kdo tyto předbĕžné povinnosti splnil, je kvalifikovaný vychutnávat si Srimad-Bhagavatam.
Ten, kdo opravdu vyslechne zvukovou vibraci Srimad-Bhagavatamu takovou, jaká je, se zbaví touhy po smyslovém požitku a mentální spekulaci, a je šťastný a spokojený ve službĕ Pánu Krsnovi.
yasyam vai sruyamanayam
krsne parama-puruse
bhaktir utpadyate pumsah
soka-moha-bhayapaha
„Pouhým nasloucháním Srimad-Bhagavatamu se začne ihned probouzet cit pro láskyplnou oddanou službu Pánu Krsnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, který zháší plameny nářku, iluze a strachu.“ (Bhag. 1.7.7) Srimad-Bhagavatamu bychom mĕli naslouchat od pravého duchovního mistra, který dokáže zkušenĕ zamĕstnat sklon milovat Krsnu povstávající z naslouchání transcendentálnímu zvuku Bhagavatamu. Tato transcendentální autorizovaná činnost se nazývá bhagavata-dharma. V Mezinárodní společnosti pro vĕdomí Krsny jsou tisíce autorizovaných činností spojených s misionářskými činnostmi společnosti. Nasloucháním Srimad Bhagavatamu a konáním tĕchto činností cítí členové společnosti úlevu od soka (nářku), moha (iluze) a bhaya (strachu).
Podle Srily Bhaktisiddhanty Sarasvatiho Thakura mohou ti, kdo dosáhli zralého pochopení transcendentální zvukové vibrace Srimad-Bhagavatamu přijmout řád tridandi-sannyasu, jak je popsáno v Hamsa-gitĕ, třinácté kapitole tohoto zpĕvu. Takzvaný vaisnava, který z rozmaru zanedbává přísné ovládání tĕla, mysli a řeči, nemůže ve skutečnosti útočištĕ u lotosových nohou pravého duchovního mistra přijmout. Tento rozmarný požitkář se může předvádĕt přijetím roucha a dandy vaisnavského sannyasiho, ale nedosáhne vytouženého výsledku, lásky ke Krsnovi. Pravý vaisnava by mĕl neúnavnĕ pracovat na tom, aby se zbavil sebemenších stop smyslového požitku a mentální spekulace a se srdcem naplnĕným láskou následoval pokyny svého pravého duchovního mistra. Neustálým vzpomínáním na vznešené postavení pravého duchovního mistra žák dosáhne útočištĕ u lotosových nohou Krsny.