labdhvā janmāmara-prārthyaḿ
mānuṣyaḿ tad dvijāgryatām
tad anādṛtya ye svārthaḿ
ghnanti yānty aśubhāḿ gatim
labdhvā — když dosáhli; janma — zrození; amara — polobohy; prārthyam — žádané; mānuṣyam — lidské; tat — a v rámci toho; dvija-āgryatām — postavení nejlepších z dvojzrozených; tat — to; anādṛtya — když neoceňují; ye — ti, kdo; sva-artham — to, co je v jejich nejlepším zájmu; ghnanti — ničí; yānti — spĕjí; aśubhām — do nepříznivého; gatim — cíle.
Ti, kdo dosáhli lidského života, o který se modlí i polobozi, a v nĕm navíc postavení prvotřídních brahmanů, jsou nesmírnĕ požehnaní. Pokud tuto významnou příležitost neberou v úvahu, nepochybnĕ ničí to, co je v jejich nejlepším zájmu, a čeká je tedy velmi nešťastný konec.
VÝZNAM: Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura komentuje takto: „Lidský život je lepší než život polobohů, duchů, zvířat, stromů, netečných kamenů a tak dále, protože polobozi si pouze užívají nebeských radovánek a jiné formy života přinášejí nezmĕrné utrpení. Jen v lidském tĕle osoba hluboce uvažuje o nejvyšším prospĕchu v životĕ. Proto narodit se v lidském tĕle je ještĕ kýženĕjší než narodit se jako polobůh.“ V lidském životĕ je postavení vznešeného brahmany jistĕ nanejvýš žádoucí. Pokud ale brahmana zanechá oddané služby Pánu a tĕžce pracuje jako sudra jen pro vĕhlas své komunity, je bezpochyby na úrovni hmotného uspokojování smyslů. Zvláštním nadáním brahmanů je duchovní poznání, díky kterému vidí každou živou bytost jako vĕčného služebníka Pána. Brahmana, který je oproštĕný od falešného ega, si proto připadá nižší než stéblo trávy a tolerantnĕ vzdává úctu všem živým bytostem. Všechny lidské bytosti, a zvláštĕ brahmanové, by si mĕly dávat pozor, aby neničily svůj vlastní zájem opomíjením vĕdomí Krsny, láskyplné služby Pánu. Tato nedbalost dláždí cestu k budoucímu utrpení.
