VÝZNAM: Slovo krsna-sara označuje skvrnitou antilopu, jejíž kůži používají brahmacari žijící v asramu duchovního učitele. Brahmacari nikdy neloví v lese, ale používají kůže uhynulých zvířat. Kůži černé nebo skvrnité antilopy také často používají jako odĕv ti, kdo se učí konat védské obĕti. Jelikož na místech, kde se tato zvířata nevyskytují, nelze obĕti náležitĕ konat, tato místa jsou nečistá. Místo je navíc znečištĕné tehdy, když obyvatelé sice zkušenĕ provádĕjí plodonosné činnosti a obĕti, ale mají nepřátelský postoj k oddané službĕ Pánu. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura vysvĕtluje, že v Biháru a Bengálsku bývala oddaná služba Pánu neznámá, a proto byly považovány za nečisté. Potom se však v tĕchto končinách narodili velcí vaisnavové, jako například Jayadeva, a učinili z nich svatá místa.

Slovo asauvira označuje místa, kde nežijí žádní suvirové, ctihodné svaté osoby. Ten, kdo se řídí státními zákony, je obvykle považován za ctihodného občana. Také ten, kdo se přísnĕ řídí Božími zákony, je považován za kulturního či slušného človĕka, suviru. Místo, kde tito inteligentní lidé žijí, se nazývá sauviram. Kikata se vztahuje na moderní stát Bihár, který byl tradičnĕ známý jako oblast necivilizovaných lidí. I v tĕchto krajích je však každé místo, kde se shromažďují svĕtci, pokládáno za svaté. Naopak kraj s převahou ctihodných obyvatel okamžitĕ znečistí přítomnost hříšných lidí. Asamskrta vyjadřuje nedostatek vnĕjší čistoty a nepřítomnost očistných obřadů pro dosažení vnitřní čistoty. Srila Madhvacarya cituje ze Skanda Purany: „Zbožní lidé by mĕli bydlet v dosahu dvanácti kilometrů od řek, moří, hor, pousteven, lesů, duchovních mĕst nebo míst, kde se nachází salagrama-sila. Všechna ostatní místa je nutné považovat za kikata neboli znečištĕná. I na tĕchto znečištĕných místech je však možné žít, pokud se tam vyskytují černé a skvrnité antilopy a nežijí tam hříšní lidé. Dokonce i když tam hříšní lidé žijí, lze tam zůstat, je-li vláda v rukách ctihodných osobností. Rovnĕž je možné žít na jakémkoliv místĕ, kde je řádnĕ instalované a uctívané Božstvo Visnua.“

Zde Pán rozvádí téma zbožnosti a hříchu, jež se zakládají na čistotĕ a nečistotĕ. Tento verš popisuje čistá a znečištĕná místa pobytu.