VÝZNAM: V předchozích verších Pán Krsna jasnĕ vyvrátil představu, že védské poznání má zajišťovat hmotný požitek, a zde shrnuje skutečný zámĕr védské literatury: seberealizaci. I když se podmínĕné duše zmítají v síti hmotné energie, jejich pravá existence se zakládá na transcendentální svobodĕ v království Boha. Védy postupnĕ povznášejí podmínĕnou duši z temnoty klamu a uvádĕjí ji do vĕčné láskyplné služby Pánu. Vedanta-sutra (4.4.23) říká: anavrttih sabdat – „Ten, kdo správným způsobem vyslechne védské poznání, se nemusí vracet do kolobĕhu rození a umírání.“

Nĕkdo se může ptát, proč se Pán a Jeho představitelé, védští rsiové a mantry, vyjadřují esoterickým či nepřímým způsobem. Pán říká v Bhagavad-gitĕ: naham prakasah sarvasya – Nejvyšší Pán nedovolí, aby Ho nĕkdo bral lacino, a proto se nezjevuje povrchním či nepřátelským osobám. Ti, kdo jsou znečištĕní hmotnou atmosférou, jsou vedeni k tomu, aby se očistili prostřednictvím védských obřadů, jež nabízejí plodonosné výsledky, tak jako se dítĕti nabízí za odmĕnu sladkost, když si vezme lék. Podání Véd je tak důvĕrné, že ménĕ inteligentní lidé nemají smysl pro jejich konečný transcendentální zámĕr a následnĕ klesají na úroveň uspokojování smyslů.

Pojem brahmatma („duchovní duše“) v konečném smyslu poukazuje na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jenž prohlašuje v Bhagavad-gitĕ, že znát Ho je raja-guhyam, nejdůvĕrnĕjší ze všech tajemství. Ten, kdo závisí na hmotném smyslovém vnímání, zůstává pohroužený v hluboké neznalosti Absolutní Pravdy. Ten, kdo závisí na mentální a intelektuální spekulaci, může začít tušit, že v hmotném tĕle se nachází vĕčná duše a Nadduše. Ten, kdo však závisí na samotném Pánovi a s vírou naslouchá Jeho poselství v Bhagavad-gitĕ, dokonale chápe celou situaci a vrací se domů, zpátky k Bohu, když splnil pravý zámĕr védského poznání.