śrī-bhagavān uvāca
ya etān mat-patho hitvā
bhakti-jñāna-kriyātmakān
kṣudrān kāmāḿś calaiḥ prāṇair
juṣantaḥ saḿsaranti te
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; ye — ti, kdo; etān — tĕchto; mat-pathaḥ — prostředků k dosažení Mĕ; hitvā — když se vzdávají; bhakti — oddané služby; jñāna — analytické filosofie; kriyā — usmĕrnĕného jednání; ātmakān — tvořených; kṣudrān — nepatrným; kāmān — smyslovým požitkem; calaiḥ — prostřednictvím přelétavých; prāṇaiḥ — smyslů; juṣantaḥ — rozvíjející; saṁsaranti — podstupují hmotnou existenci; te — oni.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ti, kdo se vzdají tĕchto metod pro dosažení Mĕ – oddané služby, analytické filosofie a usmĕrnĕného konání předepsaných povinností – a místo nich na popud hmotných smyslů rozvíjejí nepatrný smyslový požitek, nepochybnĕ zůstávají v kolobĕhu hmotné existence.
VÝZNAM: V předchozích kapitolách Pán Krsna jasnĕ vysvĕtlil, že konečným cílem filosofické analýzy i konání předepsaných povinností je dosáhnout vĕdomí Krsny neboli čisté lásky k Bohu. Oddaná služba založená na naslouchání o slávĕ Pána a na jejím opĕvování přímo zamĕstnává podmínĕnou duši láskyplnou službou Pánu a je tedy tou nejúčinnĕjší metodou, jak Pána dosáhnout. Vĕdomí Krsny je však cíl společný všem třem procesům. Nyní Pán popisuje ty, kdo jsou zcela pohroužení v hmotném uspokojování smyslů, a proto nepřijímají žádný z autorizovaných prostředků k získání Pánovy milosti. V současné dobĕ patří stamilióny nešťastných lidských bytostí přesnĕ do této kategorie a – jak je zde popsáno – trvale trpí v poutech hmotné existence.
