VÝZNAM: V tomto verši je popisována čistá láska k Bohu. Srila Sridhara Svami tento stav popsal jako samprapta-prema-laksana-bhakti-yogasya samsara-dharmatitam gatim, neboli dokonalé stádium života, ve kterém je naše oddaná služba Nejvyššímu Pánu obohacena extází lásky. Tehdy jsou naše duchovní povinnosti zcela mimo oblast svĕtských činností.

Ve Sri Caitanya-caritamrtĕ (Ādi 7.78) se nachází následující výrok Sri Caitanyi Mahaprabhua:

dhairya dharite nari, hailama unmatta
hasi, kandi, naci, gai, yaiche mada-matta

„Když v čisté extázi zpívám svaté jméno Pána, úplnĕ se zapomínám a smĕji se, pláči, tančím a zpívám jako blázen.“ Caitanya Mahaprabhu šel okamžitĕ za svým duchovním mistrem, aby se jej zeptal, proč se ze zpívání svatého jména Krsny zdánlivĕ zbláznil. Jeho guru odpovĕdĕl:

krsna-nama-maha-mantrera ei ta' svabhava
yei jape, tara krsne upajaye bhava

„Povahou Hare Krsna maha-mantry je, že každý, kdo ji zpívá, okamžitĕ rozvine extázi lásky ke Krsnovi.“ (Cc. Ādi 7.83) Srila Prabhupada to komentuje takto: „Tyto projevy jsou u čistého oddaného velmi zřetelné. Když naši studenti z hnutí pro vĕdomí Krsny zpívají a tančí, nĕkdy dokonce i lidé v Indii žasnou při pohledu na to, jak se tito cizinci naučili zpívat a tančit tak extatickým způsobem. Caitanya Mahaprabhu však vysvĕtlil, že to není výsledkem cviku, protože tyto příznaky se bez zvláštní snahy objeví u každého, kdo zpívá Hare Krsna maha-mantru upřímnĕ.“

Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura nás v této souvislosti varoval před bezbožnými sahajiyi, kteří neautorizovaným způsobem napodobují zábavy Nejvyššího Pána, ignorují standardní pokyny védských písem, pošetile se snaží hrát roli Krsny jako Purusottamy, a dĕlají tak z Pánových vznešených zábav lacinou frašku. Jejich takzvané extatické příznaky jako pláč, chvĕní a padání na zem si nesmíme plést s pokročilými rysy oddané služby popsanými Sridharem Svamim jako samprapta-prema-laksana-bhakti-yoga. Srila Prabhupada to komentuje takto: „Ten, kdo dosáhl úrovnĕ bhava, se již nenachází v sevření matoucí energie.“ Také Krsnadasa Kaviraja říká:

pañcama purusartha  —  premanandamrta-sindhu
moksadi ananda yara nahe eka bindu

„Pro oddaného, který opravdu rozvinul bhavu [lásku k Bohu], je radost pocházející z dharmy, arthy, kamy a moksi jako kapka ve srovnání s oceánem.“ (Cc. Ādi 7.85) V předešlém verši této kapitoly již bylo řečeno, gayan vilajjo vicared asaṅgah: příznaky extáze lásky k Bohu projevuje ten, kdo je asaṅga, prostý veškeré připoutanosti k hmotnému uspokojování smyslů.

Slovo loka-bahyah v tomto verši naznačuje, že čistý oddaný na úrovni premy, lásky k Bohu, se vůbec nestará o výsmĕch, chválu, úctu či pomluvy obyčejných lidí v tĕlesném pojetí života. Krsna je Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství, a když se svému služebníkovi zjeví, veškeré pochyby a spekulace o povaze Absolutního jsou navždy zničeny.

Sripada Madhvacarya v této souvislosti citoval verš z Varaha Purany:

kecid unmada-vad bhakta
bahya-liṅga-pradarsakah
kecid antara-bhaktah syuh
kecic caivobhayatmakah
mukha-prasadad dardhyac ca
bhaktir jñeya na canyatah

„Nĕkteří oddaní Pána navenek projevují příznaky bláznů, jiní jsou introspektivní a u ostatních jsou vidĕt obĕ povahy. Oddanost osoby lze posoudit podle její stálosti a milostivých zvuků vycházejících z jejích úst, nijak jinak.“

Srila Visvanatha Cakravarti Thakura uvedl pro ilustraci extatického smíchu a dalších příznaků lásky k Bohu velmi hezký příklad: ,Ó ten zlodĕj Krsna, syn Yasody, vlezl do domu, aby ukradl čerstvé máslo. Chyťte Jej! Zažeňte Ho!̀ Jakmile Krsna zaslechne tato hrozivá slova starší gopi Jarati, okamžitĕ se chystá k útĕku. Oddaný, kterému je tato transcendentální zábava vyprávĕna, se v extázi smĕje. Najednou však Krsnu nevidí a začne usedavĕ naříkat: ,Ó! Získal jsem to nejvĕtší bohatství v tomto svĕtĕ a nyní mi vyklouzlo z rukou!̀ Oddaný tak nahlas naříká: ,Můj Pane! Kde jsi? Odpovĕz mi!̀ Pán odpoví: ,Můj drahý oddaný, vracím se k tobĕ, protože slyším tvůj hlasitý nářek.̀ Jakmile oddaný Pána Krsnu znovu spatří, začne zpívat: ,Dnes se můj život stal dokonalým.̀ Takto přemožen transcendentální blažeností začne tančit jako blázen.“

Srila Visvanatha Cakravarti Thakura také poznamenává, že slovo druta-cittah neboli „s mĕknoucím srdcem“ naznačuje, že srdce tavící se v ohni dychtivosti spatřit Pána se podobá Jambunadi, řece hřebíčkového džusu. Dále říká, nama-kirtanasya sarvotkarsam: tento a předešlý verš jasnĕ zdůrazňují vznešené postavení sravanam kirtanam visnoh, opĕvování jména a slávy Nejvyšší Osobnosti Božství a naslouchání jim. I Caitanya Mahaprabhu to zdůraznil citátem:

harer nama harer nama
harer namaiva kevalam
kalau nasty eva nasty eva
nasty eva gatir anyatha

„V tomto vĕku Kali není jiná možnost, není jiná možnost, není jiná možnost jak udĕlat duchovní pokrok než svaté jméno, svaté jméno, svaté jméno Pána.“ K tomuto verši Caitanya-caritamrty (Ādi 7.76) předložil Srila Prabhupada obšírný výklad.

Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura doporučuje, abychom v této souvislosti studovali tento verš:

parivadatu jano yatha tatha va
nanu mukharo na vayam vicarayamah
hari-rasa-madira-madati-matta
bhuvi viluthamo natamo nirvisamah

„Ať si upovídaní lidé říkají, co chtĕjí, nebudeme si jich všímat. Naprosto omámeni extází omamného nápoje lásky ke Krsnovi budeme bĕhat kolem, válet se po zemi, tančit v extázi a užívat si tak života.“(Padyavali 73)