VÝZNAM: Dva druhy svĕtských filozofů v hmotném svĕtĕ předkládají své názory na Nejvyššího Pána. Nĕkteří takzvaní teologové tvrdí, že se od Boha nekonečnĕ lišíme, a proto mají tendenci se na Pána dívat jako na nĕco dalece přesahujícího naši schopnost chápat. Tito extrémnĕ dualističtí filozofové se navenek nebo oficiálnĕ prohlašují za zbožné vĕřící, ale přitom si myslí, že Bůh se natolik liší od toho, s čím máme zkušenost, že podle nich prakticky nemá cenu se vůbec snažit diskutovat o osobnosti nebo vlastnostech Nejvyššího Pána. Tito navenek vĕřící lidé jsou opojeni svĕtskými vztahy hmotného svĕta v kategoriích společnost, přátelství a láska, a obvykle se vĕnují plodonosnému jednání a materialistickému uspokojování smyslů.

Advaita-vadi, filozofové nedvojnosti, prohlašují, že mezi Bohem a živou bytostí není žádný rozdíl a že nejvyšším cílem života je ukončit svou osobní existenci, která je způsobená iluzí, a splynout s neosobní září Brahmanu, která nemá jméno, podobu, vybavení ani osobnost. Ani jedna skupina spekulativních filozofů tedy není schopná pochopit transcendentální Osobnost Božství.

Caitanya Mahaprabhu ve svém vznešeném učení o acintya-bhedabhedha-tattvĕ neboli současné totožnosti a odlišnosti, jasnĕ ukázal, že jsme kvalitativnĕ totožní s Bohem, ale kvantitativnĕ odlišní. Bůh je osobní vĕdomí a má svou osobní podobu. My jsme rovnĕž jednotky osobního vĕdomí, a když jsme osvobození, máme také vĕčné podoby. Rozdíl spočívá v tom, že vĕčná podoba a osobnost Nejvyššího Pána obsahuje nekonečnou energii a majestát, zatímco naše energie a majestát jsou nekonečnĕ malé. My jsme si vĕdomi svého tĕla, zatímco Pán Krsna, Absolutní Pravda, si je vĕdom všech tĕl, jak uvádí v Bhagavad-gitĕ (ksetra-jñam capi mam viddhi sarva-ksetresu bharata). Ale přestože je Bůh nekonečnĕ vĕtší než živá bytost, jak On, tak živé bytosti jsou vĕčné osobnosti s podobou, činnostmi a pocity.

Nejvyšší Pán Krsna se expanduje do nesčetnĕ mnoha živých bytostí, aby si vychutnával rasy, extatické vztahy s nimi. Živé bytosti jsou nedílné části Pána Krsny a jsou určeny k tomu, aby Mu s láskou sloužily. I když je Nejvyšší Pán vĕčnĕ vládcem a živá bytost je vĕčnĕ ovládaná, když se živá bytost odevzdá Pánu s upřímným láskyplným postojem a přeje si Pánu vĕčnĕ sloužit bez sebemenšího očekávání nĕjaké odmĕny, Pána to okamžitĕ potĕší, což je zde vyjádřeno slovem prasannah. Krsna, Nejvyšší Osobnost Božství, je tak nekonečnĕ milostivý a šlechetný, že ve svém vdĕku vůči tomuto odevzdanému a milujícímu služebníkovi je ihned připravený mu dát cokoliv, dokonce i sám sebe.

V dĕjinách existuje mnoho praktických příkladů tohoto láskyplného sklonu Nejvyšší Osobnosti Božství. Kvůli lásce matky Yasody se jí malý Krsna ve své podobĕ Damodara odevzdal a nechal se od ní za trest spoutat provazy. Podobnĕ se Krsna cítil zadlužený Panduovcům za jejich intenzívní lásku k Nĕmu a ve své podobĕ jako Partha-sarathi s radostí svolil, že v bitvĕ na Kuruksetře bude řídit Arjunův kočár. Krsna ve Vrndavanu také stále přemýšlí, jak uspokojovat gopi, které jsou všeobecnĕ uznávané za nejvznešenĕjší milující oddané Pána.

Toto intenzívní opĕtování lásky mezi Pánem a Jeho čistými oddanými by nebylo možné, kdyby s Ním živé bytosti nebyly kvalitativnĕ totožné, kdyby nebyly Jeho nedílnými částmi. Na druhou stranu jsou Pán i živé bytosti vĕčnĕ individuální osobnosti, každý má vĕčné individuální vĕdomí, a proto jsou tyto láskyplné vztahy trvalou realitou v Božím království. Jinými slovy, absolutní totožnost s Bohem a absolutní odlišnost od Nĕho jsou teoretické představy různých škol spekulativní filozofie. Dokonalost duchovní lásky, jak je popsána v této sloce, se zakládá na současné totožnosti a odlišnosti, a tuto absolutní realitu názornĕ vysvĕtlil Pán Krsna osobnĕ ve své brahmanské inkarnaci jako Caitanya Mahaprabhu. Následovníci Caitanyi Mahaprabhua tuto dokonalou filozofii vyložili v nesčetných knihách, které vyvrcholily učením Jeho Božské Milosti A.C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupady, jenž podal toto poznání dokonalým způsobem, takže je pochopitelné nejen v Indii, ale všem lidem na svĕtĕ. Naší nepatrnou snahou je nyní dokončit jeho překlad a vysvĕtlení Srimad-Bhagavatamu. Stále se přitom modlíme o jeho vedení, aby toto dílo mohlo být dokončeno přesnĕ tak, jak by si přál. Když nĕkdo pochopí učení Caitanyi Mahaprabhua, které je předkládáno v jazycích západního svĕta, Pán bude s tímto upřímným hledačem duchovní pravdy jistĕ spokojen.