VÝZNAM: Slovo yatharhatah je zde významné. Podle Visvanatha Cakravartiho znamená yathocitam, „podle patřičné etikety“. Je zde jasnĕ uvedeno, že nava-yogendrové jsou narayana-parayana, vznešení oddaní Nejvyššího Pána, Narayana neboli Krsny. Slovo yatharhatah tedy vyjadřuje, že král uctil devĕt mudrců podle standardní vaisnavské etikety. Etiketu pro uctívání vznešených vaisnavů vyjadřuje Visvanatha Cakravarti Thakura slovy saksad-dharitvena samasta-sastraih – vznešený vaisnava, zcela odevzdaný vůli Nejvyššího Pána, je považován za průzračné médium Pánovy vůle. V Caitanya-caritamrtĕ je řečeno, že i díky krátké chvíli ve společnosti čistých oddaných Pána může človĕk získat všechnu dokonalost v životĕ. Proto – jak je vyjádřeno slovem pritah – mĕl král Nimi z příznivé návštĕvy mudrců velkou radost a vĕnoval jim stejné uctívání jako Nejvyšší Osobnosti Božství.

I když neosobní filozofové tvrdí, že se každá živá bytost vyrovná Bohu, bezcitnĕ překračují hlavy svých takzvaných duchovních mistrů a nevázanĕ spekulují o povaze Absolutní Pravdy, přičemž předkládají vlastní náladové názory popírající neosobní smyšlenky svých takzvaných guruů. Mayavadští impersonalisté tedy sice prohlašují, že každý je Bůh, ale přitom projevují urážlivou mentalitu vůči Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť odmítají, že vĕčná podoba a zábavy Pána jsou skutečné. Nevĕdomky tak snižují vĕčné postavení všech živých bytostí, protože jim upírají jejich vĕčnou osobnost a činnosti v království Boha. Impersonalisté se skrze své mentální výmysly snaží znevažovat postavení Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, i živých bytostí, které jsou Jeho částí, a teoreticky z nich dĕlají jen beztvaré, bezejmenné svĕtlo, které podle svých smyšlenek prohlašují za Absolutního Boha. Vaisnavové však vítají Nejvyšší Osobnost Božství a snadno chápou, že neomezená Svrchovaná Osobnost nemá nic společného s podmínĕnými, omezenými, svĕtskými osobnostmi, jaké nacházíme v hmotném svĕtĕ. Impersonalisté povýšenĕ předpokládají, že nemůže existovat žádná transcendentální či neomezená osobnost přesahující naši současnou zkušenost. Vaisnavové však inteligentnĕ chápou, že je mnoho úžasných vĕcí, které dalece přesahují naši omezenou zkušenost. Proto přijímají slova Krsny, který prohlašuje v Bhagavad-gitĕ (15.19):

yo mam evam asammudho
janati purusottamam
sa sarva-vid bhajati mam
sarva-bhavena bharata

„Každý, kdo Mĕ bez jediné pochyby zná jako Nejvyšší Osobnost Božství, zná vše, a plnĕ se proto vĕnuje oddané službĕ Mnĕ, ó synu Bharaty.“ Srila Prabhupada v této souvislosti uvádí: „Existuje mnoho filozofických spekulací o přirozeném postavení živých bytostí a Nejvyšší Absolutní Pravdy. V tomto verši Nejvyšší Osobnost Božství jasnĕ vysvĕtluje, že každý, kdo zná Pána Krsnu jako Nejvyšší Osobu, zná ve skutečnosti vše. Človĕk s nedokonalým poznáním o Absolutní Pravdĕ stále jen spekuluje, ale ten, kdo má dokonalé poznání, nemarní cenný čas a přímo se vĕnuje rozvíjení vĕdomí Krsny, oddané službĕ Nejvyššímu Pánu... Človĕk by nemĕl jen akademicky spekulovat. Mĕl by si pokornĕ vyslechnout z Bhagavad-gity, že živé bytosti jsou vždy podřízené Nejvyšší Osobnosti Božství. Každý, kdo je schopen to pochopit, zná podle Nejvyšší Osobnosti Božství, Sri Krsny, smysl Véd; nikdo jiný ho nemůže znát.“ Proto vznešení oddaní, jako je devĕt Yogendrů, vždy uznávají svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství, což zde vyjadřuje slovo narayana-parayanan.

Král Nimi byl vaisnava, a proto prokázal velký mudrcům stejné uctívání jako Nejvyšší Osobnosti Božství. To vyjadřuje slovo yatharhatah. I když impersonalisté neoprávnĕnĕ tvrdí, že se každá živá bytost vyrovná Bohu, kvůli svému původnímu přestupku u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti nejsou schopni náležitĕ ctít žádnou živou bytost. Jejich takzvané uctívání, dokonce i vlastních guruů, je v konečném smyslu sobecké a prospĕchářské. Když si impersonalista představí, že se stal Bohem, již svého takzvaného gurua dále nepotřebuje. Zato vaisnava, který uznává svrchovanost vĕčné Osobnosti Božství, je připravený a ochotný vzdávat vĕčnou úctu všem živým bytostem; zvláštĕ tĕm nanejvýš požehnaným, které dosáhly útočištĕ u lotosových nohou Pána. Vaisnavovo uctívání Pánova představitele není sobecké ani prospĕchářské, ale je to výraz vĕčné lásky k Pánu a Jeho zástupcům, kterou zde vyjadřuje slovo pritah. Z této sloky je tedy zřejmé, že nejen devĕt vznešených synů Ṛsabhadevy, ale i samotný král Nimi byli vznešení oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství neuznávající umĕlý a omezený koncept impersonalismu.