bhago ma aiśvaro bhāvo
lābho mad-bhaktir uttamaḥ
vidyātmani bhidā-bādho
jugupsā hrīr akarmasu
śrīr guṇā nairapekṣyādyāḥ
sukhaḿ duḥkha-sukhātyayaḥ
duḥkhaḿ kāma-sukhāpekṣā
paṇḍito bandha-mokṣa-vit
mūrkho dehādy-ahaḿ-buddhiḥ
panthā man-nigamaḥ smṛtaḥ
utpathaś citta-vikṣepaḥ
svargaḥ sattva-guṇodayaḥ
narakas tama-unnāho
bandhur gurur ahaḿ sakhe
gṛhaḿ śarīraḿ mānuṣyaḿ
guṇāḍhyo hy āḍhya ucyate
daridro yas tv asantuṣṭaḥ
kṛpaṇo yo 'jitendriyaḥ
guṇeṣv asakta-dhīr īśo
guṇa-sańgo viparyayaḥ
eta uddhava te praśnāḥ
sarve sādhu nirūpitāḥ
kiḿ varṇitena bahunā
lakṣaṇaḿ guṇa-doṣayoḥ
guṇa-doṣa-dṛśir doṣo
guṇas tūbhaya-varjitaḥ
bhagaḥ — majestát; me — Moje; aiśvaraḥ — božská; bhāvaḥ — povaha; lābhaḥ — zisk; mat-bhaktiḥ — oddaná služba Mnĕ; uttamaḥ — nejvyšší; vidyā — vzdĕlání; ātmani — v duši; bhidā — duality; bādhaḥ — odstranĕní; jugupsā — znechucení; hrīḥ — cudnost; akarmasu — hříšnými činnostmi; śrīḥ — krása; guṇāḥ — dobré vlastnosti; nairapekṣya — odpoutanost od hmotných vĕcí; ādyāḥ — a tak dále; sukham — štĕstí; duḥkha — hmotného neštĕstí; sukha — a hmotného štĕstí; atyayaḥ — transcendování; duḥkham — neštĕstí; kāma — chtíče; sukha — o štĕstí; apekṣā — meditování; paṇḍitaḥ — mudrc; bandha — z pout; mokṣa — osvobození; vit — ten, kdo zná; mūrkhaḥ — hlupák; deha — s tĕlem; ādi — a tak dále (myslí); aham-buddhiḥ — ten, kdo se ztotožňuje; panthāḥ — pravá cesta; mat — ke Mnĕ; nigamaḥ — vedoucí; smṛtaḥ — má být pochopena; utpathaḥ — špatná cesta; citta — vĕdomí; vikṣepaḥ — zmatenost; svargaḥ — nebe; sattva-guṇa — kvality dobra; udayaḥ — převaha; narakaḥ — peklo; tamaḥ — kvality nevĕdomosti; unnāhaḥ — převaha; bandhuḥ — skutečný přítel; guruḥ — duchovní učitel; aham — Já jsem; sakhe — Můj milý příteli, Uddhavo; gṛham — domov; śarīram — tĕlo; mānuṣyam — lidské; guṇa — dobré vlastnosti; āḍhyaḥ — bohatý na; hi — jistĕ; āḍhyaḥ — bohatý človĕk; ucyate — je řečeno, že je; daridraḥ — chudý človĕk; yaḥ — ten, kdo; tu — vskutku; asantuṣṭaḥ — nespokojený; kṛpaṇaḥ — nebožák; yaḥ — ten, kdo; ajita — nepodrobil si; indriyaḥ — smysly; guṇeṣu — k hmotnému smyslovému požitku; asakta — nepřipoutaná; dhīḥ — jehož inteligence; īśaḥ — vládce; guṇa — ke smyslovému požitku; saṅgaḥ — připoutaný; viparyayaḥ — opak, otrok; ete — tyto; uddhava — Můj milý Uddhavo; te — tvá; praśnāḥ — témata otázek; sarve — všechna; sādhu — náležitĕ; nirūpitāḥ — objasnĕná; kim — jaká je hodnota; varṇitena — popisování; bahunā — důkladným způsobem; lakṣaṇam — charakteristik; guṇa — dobrých vlastností; doṣayoḥ — a špatných vlastností; guṇa-doṣa — dobré a špatné vlastnosti; dṛśiḥ — vidĕt; doṣaḥ — chyba; guṇaḥ — skutečná dobrá vlastnost; tu — jistĕ; ubhaya — od obou; varjitaḥ — odlišná.
VÝZNAM: Nejvyšší Osobnost Božství přirozenĕ v plné míře oplývá šesti vznešenými atributy – nekonečnou krásou, bohatstvím, slávou, poznáním, silou a odříkáním. Nejvĕtším ziskem v životĕ je tedy dosáhnout osobní láskyplné služby Pánu, který je přirozenĕ zdrojem veškeré radosti. Skutečné vzdĕlání znamená vzdát se mylné představy, že existuje nĕco oddĕleného od Pána, zdroje všech energií. Podobnĕ by se nemĕl nikdo mylnĕ domnívat, že individuální duše se liší nebo je oddĕlená od Nejvyšší Duše. Pouhá stydlivost nepředstavuje cudnost. Skutečnĕ cudný či pokorný je ten, kdo se spontánnĕ se znechucením odvrací od hříšných činností. Za skutečnĕ šťastného je pokládán ten, kdo je spokojený ve stavu vĕdomí Krsny, a nevyhledává proto hmotný požitek ani ho nesouží hmotné neštĕstí. Nejvĕtší ubožák je závislý na sexuálním požitku a mudrc zná postup, jak se z tohoto hmotného pouta osvobodit. Hlupák je ten, kdo se vzdává svého vĕčného přátelského vztahu s Pánem Krsnou a místo toho se ztotožňuje se svým dočasným hmotným tĕlem, myslí, společností, komunitou a rodinou. Pravou cestou životem není moderní dálnice nebo – v jednodušších kulturách – pĕšina bez trní a bez bláta. Je to ta cesta, která vede k Pánu Krsnovi. Špatnou životní cestou není silnice s mnoha zlodĕji nebo mýtnými stanicemi; je to ta cesta, která vede do stavu úplné pomatenosti hmotným smyslovým požitkem. Nebeská situace je ta, v níž převažuje kvalita dobra, nikoliv ta, která se nachází na planetĕ Indry, kde nebeskou atmosféru nĕkdy narušují vášeň s nevĕdomostí. Peklo je všude, kde převládá kvalita nevĕdomosti, a ne jen pekelné planety, kde podle Pána Sivy může čistý oddaný myslet na Krsnu a být šťastný. Naším skutečným přítelem v životĕ je pravý duchovní učitel, který nás zachraňuje před veškerým nebezpečím. Mezi všemi guruy je samotný Pán Krsna jagat-guru neboli duchovní učitel celého vesmíru. Naším bezprostředním domovem v hmotném životĕ je naše hmotné tĕlo, ne nĕjaká stavba z cihel, cementu, kamene a dřeva. Bohatý človĕk je ten, který má nesčetné dobré vlastnosti, ne nĕjaký neurotický pošetilec s tučným bankovním kontem. Chudý človĕk je ten, který je nespokojený, což nepotřebuje vysvĕtlení. Ten, kdo nedokáže ovládat své smysly, je nepochybnĕ zbídačený a v životĕ trpí, zatímco ten, kdo se odpoutává od hmotného života, je skutečným pánem a vládcem. V moderních dobách žijí v Evropĕ a dalších zemích zbytky šlechty, ale toto takzvané panstvo často projevuje zvyky nižších životních druhů. Skutečný pán je ten, kdo překonal hmotnou existenci tím, že se povznesl na duchovní úroveň. Osoba připoutaná k hmotnému životu bude nepochybnĕ projevovat opaky všech dobrých vlastností, které jsou zde uvedené, a proto je symbolem zpátečnictví. Pán svou analýzu uzavírá konstatováním, že tyto dobré a špatné vlastnosti není třeba dále rozvádĕt. Smyslem života je transcendovat hmotnĕ dobré a špatné vlastnosti a dospĕt na osvobozenou úroveň čistého vĕdomí Krsny. Tento bod bude dále rozveden v následující kapitole.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupady k devatenácté kapitole jedenáctého zpĕvu Srimad-Bhagavatamu nazvané „Dokonalost duchovního poznání“.