VÝZNAM: Ti, kdo se snaží získat požitek z hmotného uspokojování smyslů, nejsou skutečnĕ inteligentní, přestože se za inteligentní považují. Tito pošetilci sice sami kritizují utrpení hmotného života v nesčetných knihách, písních, novinách, televizních programech, občanských sdruženích a tak dále, ale přitom nejsou schopní ani s hmotným životem na okamžik přestat. Zde je jasnĕ popsán proces způsobující, že je človĕk bezmocnĕ spoutaný klamem.

Materialista vždy uvažuje: „To je krásný dům – kéž bychom si ho mohli koupit“ nebo „To je krásná žena – chtĕl bych se jí dotýkat“ nebo „To je ale mocné postavení – to bych chtĕl mít“ a podobnĕ. Slova saṅkalpah sa-vikalpakah vyjadřují, že materialista stále vytváří nové plány nebo upravuje staré plány jak získat víc hmotného požitku, přestože ve svĕtlých chvílích přiznává, že je hmotný život plný utrpení. Mysl, jak ji líčí filosofie saṅkhyi, je stvořená z kvality dobra a jejím přirozeným klidným rozpoložením je čistá láska ke Krsnovi, nedotčená mentálními vzruchy, zklamáním či zmateností. Je-li mysl nepřirozenĕ přivedena na nižší úroveň vášnĕ nebo nevĕdomosti, nejsme nikdy spokojení.