īkṣeta — je třeba vidĕt; vibhramam — jako klam či chybu; idam — tento (hmotný svĕt); manasaḥ — mysli; vilāsam — objevení se nebo skákání; dṛṣṭam — dnes tady; vinaṣṭam — zítra pryč; ati-lolam — velmi mihotavé; alāta-cakram — jako pohybující se červená šmouha vytvořená vířící zapálenou loučí; vijñānam — duchovní duše, přirozenĕ oplývající vĕdomím; ekam — je jedna; urudhā — v mnoha projevech; iva — jako kdyby; vibhāti — jeví se; māyā — to je klam; svapnaḥ — pouhý sen; tridhā — ve třech druzích; guṇa — kvalit přírody; visarga — promĕnou; kṛtaḥ — vytvořené; vikalpaḥ — mnohé druhy vjemů či představ.

Je třeba vidĕt, že hmotný svĕt je zřetelný klam objevující se v mysli, protože hmotné objekty mají velmi nestálou existenci a dnes tady jsou a zítra budou tytam. Dají se přirovnat k mihotavé červené šmouze, kterou vytváří vířící zapálená louč. Duchovní duše přirozenĕ existuje v jediném stavu čistého vĕdomí, ale v tomto svĕtĕ se jeví v mnoha různých podobách a stádiích existence. Kvality přírody dĕlí vĕdomí duše na bĕžné bdĕní, snĕní a spánek beze snů. Všechny tyto vjemy jsou však ve skutečnosti maya a existují jen jako sen.