VÝZNAM: Zosobnĕné Védy se nyní vypořádaly s chybnými filozofiemi nĕkolika soupeřících škol: asad-utpatti-vadou Vaisesikovců, kteří předpokládají hmotný zdroj stvoření; sad-vinasa-vadou Naiyayikovců, kteří se snaží zbavit osvobozenou duši vĕdomí; sagunatva-bheda-vadou Saṅkhyovců, kteří izolují duši ode všech jejích zjevných vlastností; vipana-vadou Mimamsakovců, kteří duši odsuzují ke vĕčné svĕtské karmĕ; a vivarta-vadou Mayavadich, kteří pomlouvají skutečný život duše v tomto svĕtĕ jako halucinaci. Poté, zosobnĕné Védy zavrhly všechny tyto představy, nyní předkládají filozofii oddané služby, paricarya-vadu.

Vaisnavové, kteří přijímají tuto filozofii, učí, že jiva je atomická částečka duchovní osobnosti, která vlastní nepatrné poznání, není nezávislá a nemá hmotné vlastnosti. Kvůli své nepatrnosti má sklon podlehnout hmotné energii, kde trpí bolestmi hmotného života. Své utrpení může ukončit a znovu získat útočištĕ v božské, vnitřní energii Nejvyššího Pána pouze oddanou službou Pánu, nikoliv ploduchtivou prací, mentální spekulací nebo jakýmkoliv jiným způsobem.

Pán Krsna říká vlastními slovy:

bhaktyaham ekaya grahyah
sraddhayatma priyah satam
bhaktih punati man-nistha
sva-pakan api sambhavat

„Jedinĕ čistou oddanou službou s plnou vírou ve Mĕ je možné Mĕ, Nejvyšší Osobnost Božství, získat. Jsem přirozenĕ drahý svým oddaným, kteří Mĕ mají za jediný cíl své láskyplné služby. Touto čistou oddanou službou se i pojídači psů mohou zbavit nečistot daných nízkým původem.“ (Bhag. 11.14.21)

Oddaní Pána, Osobnosti Božství, Ho uctívají jako útočištĕ (niketa) všeho, co existuje (akhila-sattva). Navíc sami tito vaisnavové mohou být nazýváni akhila-sattva-niketa v tom smyslu, že jejich sídlem a útočištĕm je filozofická pravda o skutečnosti (sattvam) hmotných i duchovních svĕtů. Sripada Madhvacarya ve své Vedanta-sutra-bhasyi proto cituje tuto sruti-mantru: satyam hy evedam visvam asrjata. „Stvořil tento svĕt jako skutečný.“ A sedmý zpĕv Srimad-Bhagavatamu (7.1.11) označuje Nejvyššího Pána za pradhana-pumbhyam naradeva satya-krt, „stvořitele skutečného vesmíru hmoty a živých bytostí.“

Srila Visvanatha Cakravarti Thakura poukazuje na ještĕ další, důvĕrnĕjší význam akhila-sattva-niketa: že osobní sídla Nejvyššího Pána nejsou v žádném smyslu khila, nedokonalá, a proto se nazývají Vaikuntha, říše prosté úzkosti a omezení. Vaisnavové, jejichž oddanou službu Pán laskavĕ přijal, si jsou natolik jisti Jeho ochranou, že se již nebojí smrti, která se jim stává jen dalším snadným stupínkem na cestĕ zpĕt do jejich vĕčného domova.

Jsou však pouze oddaní Nejvyššího Pána kvalifikovaní být osvobozeni od strachu ze smrti? Proč nejsou kvalifikovaní všichni ostatní mystici a učenci? Zde sruti odpovídají: „Každý, kdo je vimukha, kdo neotočil svou tvář k Pánu s nadĕjným očekáváním Jeho milosti, je spoután klamem stejnými slovy Véd, které osvĕcují odevzdané oddané.“ Védy samy varují: tasya vak-tantir namani damani. tasyedam vaca tantya namabhir damabhih sarvam sitam: „Vlákna tohoto transcendentálního zvuku tvoří šňůru svatých jmen, ale také sérii poutajících provazů. Provazem svých pokynů Védy poutají celý tento svĕt a ponechávají všechny bytosti v poutech falešných přívlastků.“

Realita duše a Nadduše je aparoksa, vnímatelná, ale pouze pro osobu s transcendentálním zrakem. Filozofové, jejichž srdce jsou nečistá, chybnĕ předpokládají, že tato pravda je naopak paroksa, že o ní lze pouze spekulovat a nikdy ji nelze přímo vnímat. Poznání tĕchto myslitelů jim může pomoci rozptýlit jisté pochyby a mylné představy o nižších aspektech skutečnosti, ale nestačí k transcendování hmotné iluze a přiblížení se Absolutní Pravdĕ. Obecným pravidlem je, že pouze oddaní, kteří vĕrnĕ a láskyplnĕ slouží Nejvyššímu Pánu až po dokonalé očištĕní, získají Jeho milost v podobĕ aparoksa-jñany, přímé realizace Jeho vznešenosti a úžasného soucitu. Osobnost Božství samozřejmĕ může udĕlit milost i tĕm, kdo si ji nezaslouží, jak činí, když osobnĕ zabíjí démony, ale je mnohem ménĕ naklonĕn žehnání Mayavadim a ostatním ateistickým filozofovům.

Nikdo by si však nemĕl myslet, že oddaným Visnua chybí poznání, protože nemusí být zkušení ve filozofické analýze a debatĕ. Duše nezíská dokonalou realizaci vlastní snahou v rámci mentální spekulace, ale přijetím Pánovy příznĕ. To slyšíme od védské autority (Katha Upanisad 2.2.23 a Mundaka Upanisad 3.2.3):

nayam atma pravacanena labhyo
na medhaya na bahuna srutena
yam evaisa vrnute tena labhyas
tasyaisa atma vivrnute tanum svam

„Toto Nejvyšší Já nelze dosáhnout argumentací nebo používáním své nezávislé schopnosti mozku či studiem mnoha písem. Já může naopak dosáhnout pouze ten, komu Já udĕlí přízeň. Té osobĕ Já odhalí svou skutečnou, osobní podobu.“

Jinde sruti popisuje úspĕch oddaného: dehante devah param brahma tarakam vyacaste. „Na konci života tohoto tĕla posvĕcená duše vnímá Nejvyššího Pána stejnĕ jasnĕ jako hvĕzdy na obloze.“ A ve svém posledním výroku Svetasvatara Upanisad (6.23) dává toto povzbuzení aspirantům na vaisnavy:

yasya deve para bhaktir
yatha deve tatha gurau
tasyaite kathita hy arthah
prakasante mahatmanah

„Tĕm velkým duším, které mají bezvýhradnou víru v Pána a duchovního mistra, jsou automaticky vyjeveny všechny významy védského poznání.“

V tomto ohledu Srila Jiva Gosvami cituje další verše ze Sri Svetasvatara Upanisady (4.7–8 a 4.13):

justam yada pasyaty anyam isam
asya mahimanam iti vita-sokah

rco 'ksare pare vyoman
yasmin deva adhi visve niseduh
yas tam veda kim rca karisyati
ya it tad vidus ta ime samasate

„Nejvyšší Pán je ten, na kterého se vztahují mantry Ṛg Vedy, který sídlí ve svrchovaném, vĕčném nebi, a který povznáší své svaté oddané, aby se podíleli na tom samém postavení. Ten, kdo k Nĕmu vyvinul čistou lásku a uvĕdomuje si Jeho jedinečnost, pak vnímá Jeho slávu a je zbaven utrpení. Jaké další dobro mohou mantry Ṛg Vedy udĕlit tomu, kdo zná tohoto Nejvyššího Pána? Všichni, kdo Ho poznají, dosáhnou svrchovaného sídla.“

yo vedanam adhipo
yasmiu loka adhisritah
ya iso 'sya dvipadas catuspadas
tasmai devaya havisa vidhema

„Jeho, který je vládcem všech Véd, v nĕmž spočívají všechny planety, který je Pánem všech známých tvorů, dvounohých a čtyřnohých – Jeho, Osobnost Božství, uctíváme obĕtinami ghí.“

Srila Sridhara Svami ve své modlitbĕ poukazuje ty, kdo touží po osvobození:

tapantu tapaih prapatantu parvatad
atantu tirthani pathantu cagaman
yajantu yagair vivadantu vadair
harim vina naiva mrtim taranti

„Nechť trpí askezí, vrhají se z vrcholů hor, putují na svatá místa, studují písma, uctívají ohňovými obĕťmi a diskutují různé filozofie, ale bez Pána Hariho nikdy nepřekonají smrt.“