bṛhad upalabdham etad avayanty avaśeṣatayā

yata udayāstam-ayau vikṛter mṛdi vāvikṛtāt

ata ṛṣayo dadhus tvayi mano-vacanācaritaḿ

katham ayathā bhavanti bhuvi datta-padāni nṛṇām

bṛhat — jako Nejvyšší; upalabdham — vnímaný; etat — tento (svĕt); avayanti — považují; avaśeṣatayā — z hlediska toho, že je všeprostupujícím základem existence; yataḥ — jelikož; udaya — stvoření; astam-ayau — a zničení; vikṛteḥ — přemĕny; mṛdi — hlíny; vā — jako kdyby; avikṛtāt — (sám Nejvyšší) nepodléhající přemĕnĕ; ataḥ — proto; ṛṣayaḥ — mudrci (kteří sestavili védské mantry); dadhuḥ — umístĕné; tvayi — v Tobĕ; manaḥ — jejich mysli; vacana — slova; ācaritam — a činy; katham — jak; ayathā — ne takové, jaké jsou; bhavanti — stávají se; bhuvi — na zemi; datta — umístĕné; padāni — kroky; nṛṇām — lidí.


Text

Tento vnímaný svĕt je ztotožňován s Nejvyšším, protože Nejvyšší Brahman je konečným základem veškeré existence, který zůstává nezmĕnĕný, zatímco z nĕho vzniká vše stvořené a nakonec se v nĕm ztrácí, tak jako hlínu nemĕní výrobky z ní vytvořené a potom s ní opĕt smísené. Jen k Tobĕ tedy védští mudrci smĕřují všechny své myšlenky, slova a činy. Jak by se mohly kroky lidí nedotýkat zemĕ, na které žijí?

Purport

VÝZNAM: Mohou vyvstat jisté pochyby, zda jsou védské mantry jednotné, když určují totožnost Nejvyšší Osobnosti Božství. Nĕkteré mantry koneckonců říkají: indro yato 'vasitasya raja – „Indra je králem všech pohyblivých i nehybných bytostí“ (Ṛg Veda 1.32.15), zatímco jiné říkají: agnir murdha divah – „Agni je vládcem nebes“ a ještĕ jiné mantry poukazují na další božstva jako na Absolutní. Zdálo by se tedy, že Védy představují polyteistický svĕtový názor.

Tuto pochybu Védy samy v tomto verši zodpovídají vysvĕtlením, že vesmírné stvoření může mít jen jeden zdroj, zvaný Brahman či Brhat, „nejvĕtší“, který je jedinou pravdou tvořící základ veškeré existence a prostupující vším. Tuto jedinečnou úlohu nemůže plnit žádné omezené božstvo jako Indra nebo Agni a sruti by nebyly tak nevĕdomé, aby nĕco takového tvrdily. Jak je zde vyjádřeno slovem tvayi, jedinĕ Pán Visnu je Absolutní Pravda. Indra a další polobozi mohou být různými způsoby oslavováni, ale vlastní jen ty schopnosti, které jim přidĕlil Pán Sri Visnu.

Védští mudrci chápou, že celý tento svĕt – včetnĕ Indry, Agniho a všeho ostatního, co lze vnímat očima, ušima a dalšími smysly – je totožný s jedinou Nejvyšší Pravdou, Osobností Božství, které se říká Brhat, „nejvĕtší“, protože je avasesa, „konečnou podstatnou, která zůstává“. Z Pána při stvoření vše vychází a v Nĕm se vše ztrácí při zničení. On existuje před hmotným projevem i po nĕm jako trvalý základ, který je filosofům známý jako „hmotná příčina“, upadana. Přestože z Nĕho vychází nespočet projevů, Nejvyšší Pán existuje vĕčnĕ beze zmĕn – to zde sruti zdůrazňují slovem avikrtat.

Slova mrdi va („jako v případĕ hlíny“) jsou narážkou na slavný přímĕr, který použil Udalaka, když hovořil ke svému synovi Svetaketuovi v Chandogya Upanisadĕ (6.1.4): vacarambhanam vikaro namadheyam mrttikety eva satyam. „Objekty hmotného svĕta existují pouze jako jména, přemĕny definované jazykem, zatímco skutečnou realitou je hmotná příčina, jako hlína, z níž se vyrábĕjí nádoby.“ Hrouda hlíny je hmotnou příčinou různých nádob, soch a podobnĕ, ale hlína sama zůstává ve své podstatĕ nezmĕnĕná. Nádoby a ostatní předmĕty budou nakonec zničeny a navrátí se do hlíny, ze které vzešly. Podobnĕ je Nejvyšší Pán hmotnou příčinou všeho, ale zůstává vĕčnĕ nedotčený jakýmikoliv přemĕnami. Tak třeba chápat výrok: sarvam khalv idam brahma – „Vše je Brahman." (Chandogya Upanisad 3.14.1) Velký oddaný Gajendra se podivoval nad touto záhadou a modlil se:

namo namas te 'khila-karanaya
niskaranayadbhuta-karanaya

„Můj Pane, jsi příčinou všech příčin, ale sám žádnou příčinu nemáš. Jsi tedy podivuhodnou příčinou všeho. S úctou se Ti klaním.“ (Bhag. 8.3.15)

Prakrti, hmotná příroda, je často považována za hmotnou příčinu stvoření, jak v západní vĕdĕ, tak ve Védách. To není v rozporu s vyšší skutečností, že Nejvyšší Pán je konečnou příčinou, jelikož prakrti je Jeho energie, která sama podléhá zmĕnám. Ve Srimad-Bhagavatamu (11.24.19) Pán Krsna říká:

prakrtir yasyopadanam
adharah purusah parah
sato 'bhivyañjakah kalo
brahma tat tritayam tv aham

„Hmotný vesmír lze považovat za skutečný s tím, že příroda je jeho původní složkou a konečným stavem. Pán Maha-Visnu je místem spočinutí přírody, která se projevuje silou času. Příroda, všemocný Visnu ani čas se tedy neliší ode Mĕ, Nejvyšší Absolutní Pravdy.“ Prakrti však podstupuje přemĕnu, zatímco její Pán, svrchovaný purusa, nikoliv. Prakrti je vnĕjší energie Osobnosti Božství, ale Pán má ještĕ jinou energii – svou vnitřní energii – která je svarupa-bhuta, neodlišná od Jeho samotné podstaty. Pánova vnitřní energie, jako On sám, nikdy hmotným zmĕnám nepodléhá.

Proto mantry z Véd a také rsiové, kteří přijali tyto mantry v meditaci a předali je dál pro dobro lidstva, zamĕřují svou pozornost v první řadĕ na Osobnost Božství. Védští mudrci smĕřují činnosti své mysli a slov – tedy jak vnitřní, tak doslovný význam (abhidha-vrtti) toho, co říkají – především k Nĕmu a teprve druhotnĕ k oddĕleným přemĕnám prakrti, jako je Indra a další polobozi.

Tak jako se kroky lidí, ať umístĕné na hlínu, kámen či cihly, nemohou nedotknout povrchu zemĕ, i Védy vztahují vše, o čem pojednávají v oblasti hmotného stvoření, k Absolutní Pravdĕ. Svĕtská literatura popisuje omezené jevy a přehlíží vztah svých témat k celkové realitĕ, ale Védy vždy zamĕřují svůj dokonalý pohled na Nejvyššího. Chandogya Upanisad ve svých výrocích mrttikety eva satyam a sarvam khalv idam brahma potvrzuje, že realita je chápána správnĕ tehdy, když je existence všeho vidĕna jako závislá na Brahmanu neboli Absolutním. Jen Brahman je skutečný, ne proto, že by nic, co vidíme v tomto svĕtĕ, nebylo skutečné, ale proto, že Brahman je absolutní, konečnou příčinou všeho. V jiném kontextu bylo tedy slovo satyam, které je použité ve rčení mrttikety eva satyam, definováno jako „hmotná příčina“ autoritou o nic menší než samotným Pánem Krsnou:

yad upadaya purvas tu
bhavo vikurute param
adir anto yada yasya
tat satyam abhidhiyate

„Hmotný objekt, sám vytvořený ze složky, která je jeho podstatou, vytváří svou promĕnou další hmotný objekt. Tak se jeden stvořený objekt stává příčinou a základem jiného. Určitou vĕc je tedy možné označit za skutečnou v tom smyslu, že vlastní základní povahu jiného objektu, který je jejím počátečním a konečným stavem.“ (Bhag. 11.24.18)

Takto vysvĕtluje slovo Brahman Srila Prabhupada v knize Krsna, Nejvyšší Osobnost Božství: „Slovo Brahman znamená nejvĕtší ze všech a udržovatel všeho. Impersonalisty přitahuje velikost oblohy, ale vzhledem k jejich nedostatečnému poznání je nepřitahuje Krsnova velikost. Ve všedním životĕ nás však přitahuje velikost osoby, a ne velikost hory. Slovo Brahman se tedy vztahuje pouze na Krsnu, a proto Arjuna v Bhagavad-gitĕ uznal Krsnu za Parabrahman, svrchované útočištĕ všeho.

Krsna je Nejvyšší Brahman, neboť má nekonečné poznání, nekonečné energie, nekonečnou sílu, nekonečný vliv, je nekonečnĕ krásný a umí si nekonečnĕ odříkat. Slovo Brahman se tedy může vztahovat jen na Krsnu. Arjuna potvrzuje, že jelikož neosobní Brahman je záře paprsků vycházející z Krsnova transcendentálního tĕla, Krsna je Parabrahman. Všechno spočívá v Brahmanu, ale samotný Brahman spočívá v Krsnovi. Krsna je tedy svrchovaný Brahman, neboli Parabrahman. Hmotné prvky se považují za Krsnovu nižší energii. Jejich vzájemným působením vesmírný projev vzniká, spočívá na Krsnovi a po zničení opĕt vstoupí do Krsnova tĕla jako Jeho subtilní energie. Krsna je proto příčina tvoření i ničení.“

Význam tohoto verše shrnuje Srila Sridhara Svami modlitbou:

druhina-vahni-ravindra-mukhamara
jagad idam na bhavet prthag utthitam
bahu-mukhair api mantra-ganair ajas
tvam uru-murtir ato vinigadyase

„Polobozi v čele se Sivou, Agnim, Suryou a Indrou, a vlastnĕ všechny bytosti ve vesmíru, nevznikají nezávisle na Tobĕ. I když mantry Véd vyjadřují různé pohledy, všechny hovoří o Tobĕ, nezrozeném Pánu, jenž se zjevuje v četných podobách.“