Srila Visvanatha Cakravarti Thakura analyzoval, jak Vasudeva žasl při pohledu na své neobyčejné dítě. Vasudeva se chvěl údivem, když viděl novorozené dítě tak pěkně ozdobené cennými oděvy a šperky. Ihned pochopil, že se zjevil Nejvyšší Pán, Osobnost Božství-nikoliv jako obyčejné dítě, ale ve své původní, dokonale ozdobené čtyřruké podobě. Prvním divem bylo, že se Pán nebál zjevit v Kamsově vězení, kde byli Vasudeva a Devaki drženi. Druhým bylo, že se zjevil z lůna Devaki, i když jako Nejvyšší Transcendence prostupuje vším. Třetím důvodem k úžasu bylo, že dítě mohlo vyjít z lůna tak pěkně ozdobené. A za čtvrté, Nejvyšší Pán byl Vasudevovým uctívaným Božstvem, a přesto se narodil jako jeho syn. Ze všech těchto důvodů byl Vasudeva transcendentálně šťastný a chtěl uspořádat slavnost, jakou ksatriyové na oslavu narození dítěte obvykle pořádají. Jelikož byl však ve vězení, nemohl to udělat otevřeně, a proto slavnost uskutečnil v mysli. To mělo úplně stejnou hodnotu. Pokud někdo nemůže navenek sloužit Nejvyššímu Pánu, může Mu sloužit v mysli, neboť činnosti mysli jsou stejně významné jako činnosti ostatních smyslů. To se nazývá nedvojná či absolutní skutečnost (advaya-jñana). Lidé obvykle provádějí obřady spojené s narozením dítěte. Proč by tedy takový obřad neměl vykonat Vasudeva, když se jako jeho syn zjevil Nejvyšší Pán?