śrutvā parjanya-ninadaḿ
maṇḍukāḥ sasṛjur giraḥ
tūṣṇīḿ śayānāḥ prāg yadvad
brāhmaṇā niyamātyaye
śrutvā — když slyšely; parjanya — mraků; ninadam — dunĕní; maṇḍukāḥ — žáby; sasṛjuḥ — vydávaly; giraḥ — své zvuky; tūṣṇīm — tiše; śayānāḥ — ležící; prāk — předtím; yadvat — jako; brāhmaṇāḥ — brāhmaṇští studenti; niyama-atyaye — po dokončení svých ranních povinností.
Žáby ležely celou dobu tiše, ale jakmile zaslechly dunĕní mraků, začaly najednou kvákat, tak jako brahmanští studenti, kteří tiše konají své ranní povinnosti, začnou recitovat své úlohy, jakmile je učitel zavolá.
VÝZNAM: Srila Prabhupada komentuje: „Po prvním dešti, když se ozývá hřmĕní z mraků, začnou všechny žáby kvákat jako žáci, kteří najednou čtou nahlas své úlohy. Žáci by mĕli obvykle vstávat brzy ráno. Vĕtšinou však nevstanou sami od sebe, ale teprve když v chrámu nebo jiné duchovní instituci zazní zvon. Na nařízení duchovního učitele okamžitĕ vstanou a po dokončení svých ranních povinností usednou ke studiu Véd nebo recitaci védských manter. Všichni spí v temnotĕ Kali-jugy, ale když přijde velký acarya, na jeho volání se začnou všichni vĕnovat studiu Véd, aby získali skutečné poznání.“
