itthaḿ śarat-prāvṛṣikāv ṛtū harer
viśṛṇvato me 'nusavaḿ yaśo 'malam
sańkīrtyamānaḿ munibhir mahātmabhir
bhaktiḥ pravṛttātma-rajas-tamopahā
ittham — takto; śarat — podzim; prāvṛṣikau — období dešťů; ṛtū — dvě období; hareḥ — Pána; viśṛṇvataḥ — nepřetržitě naslouchal; me — já; anusavam — nepřetržitě; yaśaḥ amalam — čistá sláva; saṅkīrtyamānam — opěvované; munibhiḥ — velkými mudrci; mahā-ātmabhiḥ — velké duše; bhaktiḥ — oddaná služba; pravṛttā — začala proudit; ātma — živá bytost; rajaḥ — kvalita vášně; tama — kvalita nevědomosti; upahā — zmizely.
Takto jsem v průběhu dvou ročních období — období dešťů a podzimu — měl možnost naslouchat velkodušným mudrcům, kteří nepřetržitě opěvovali čistou slávu Pána Hariho. Když se má oddaná služba rozproudila, clony kvalit vášně a nevědomosti zmizely.
Transcendentální láskyplná služba pro Svrchovaného Pána je přirozený sklon všech živých bytostí. Jedná se o dřímající instinkt každého, avšak vlivem společnosti hmotné přírody ho od nepaměti zakrývají kvality vášně a nevědomosti. Má-li živá bytost milostí Pána a Jeho velkodušných oddaných takové štěstí, že se může sdružovat s ryzími oddanými a poslouchat o ryzí slávě Pána, rozproudí se v ní oddaná služba jako proud řeky. Stejně jako proud řeky plyne až k moři, proud čisté oddané služby ve společnosti čistých oddaných plyne až ke konečnému cíli, kterým je transcendentální láska k Bohu. Proud nemůže nic zastavit. Jeho síla se naopak bezmezně zvětšuje. Proud oddané služby je tak mocný, že dokonce i ten, kdo jí pouze přihlíží, je osvobozen od vlivu kvalit vášně a nevědomosti. Tyto dvě kvality přírody nadobro zmizí, a osvobozená živá bytost se znovu dostává do svého původního postavení.
