nārada uvāca
pārāśarya mahā-bhāga
bhavataḥ kaccid ātmanā
parituṣyati śārīra
ātmā mānasa eva vā
nāradaḥ — Nārada; uvāca — řekl; pārāśarya — ó synu Parāśary; mahā-bhāga — obdařený štěstím; bhavataḥ — tvůj; kaccit — je-li; ātmanā — seberealizací; parituṣyati — uspokojuje; śārīraḥ — ztotožňování těla; ātmā — vlastní já; mānasaḥ — ztotožňování mysli; eva — jistě; vā — a.
Narada oslovil Vyasadeva, syna Parasary, dotazem: Jsi spokojený s tím, že ztotožňuješ tělo a mysl s předměty seberealizace?
Narada zde Vyasadevovi naznačuje příčinu jeho sklíčenosti. Jako potomek Parasary, velice mocného mudrce, neměl Vyasadeva vzhledem k příslušnosti k tak vznešenému rodu důvod být nešťastný. Velký syn velkého otce neměl ztotožňovat vlastní já s tělem nebo myslí. Obyčejný člověk s chabým poznáním ztotožňuje své vlastní já s tělem či myslí, ale Vyasadeva tak činit neměl. Nikdo nemůže být přirozeně šťastný dokud nedosáhne seberealizace, která transcenduje hmotné tělo a mysl.
