O tom, že čistou oddanou službu Pánu automaticky následuje dokonalé poznání a odpoutání od hmotné existence, jsme se již zmiňovali. Některé osoby však mají za to, že jisté činnosti, včetně náboženských, jsou naopak určeny k dosažení hmotného zisku. Je to všeobecně známá věc. Všude na světě mají lidé sklon požadovat za svou náboženskou či jakoukoliv jinou službu určitou odměnu. Dokonce i ve védské literatuře jsou zmínky o tom, že člověka za dobře vykonaný náboženský skutek čeká zisk, a většina lidí těmto lákadlům, zvaným náboženská požehnání, neodolá. Jak je možné, že takzvaně zbožné lidi tolik okouzluje hmotný zisk? Důvod je zcela jasný — hmotný zisk umožňuje splnit přání, která dávají požitek smyslům. Koloběh činností tedy začíná takzvaným náboženstvím, pokračuje hmotným ziskem a končí splněním přání. Smyslový požitek je společným jmenovatelem pro všechny, kteří jsou stále něčím zaměstnáni. Výrok Suty Gosvamiho, tedy výrok Srimad-Bhagavatamu, však tyto cíle prohlašuje za scestné.

Nikdo by se neměl zaměstnávat v určité službě pouze pro hmotný zisk. Hmotného zisku by se také nemělo využívat k uspokojování smyslů. Jak bychom tedy hmotný zisk měli užívat je vysvětleno následovně.