Představa nevědomých lidí, že ve védské literatuře se vyskytuje mnoho bohů, je naprosto špatná. Pán je jeden a jediný, ale expanduje se mnoha způsoby, což potvrzují i Vedy. Těchto expanzí Pána je nekonečné množství, ale některé z nich jsou živé bytosti. Živé bytosti nejsou tak mocné jako úplné expanze Pána, a proto existují dva různé druhy expanzí. Pán Brahma je obvykle jednou z živých bytostí a Pán Siva je uprostřed mezi Pánem a živými bytostmi. Jinak řečeno, ani polobozi jako je Pán Brahma a Pán Siva, kteří jsou hlavními ze všech polobohů, se nemohou rovnat Pánu Visnuovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, nebo být větší než On. Bohyně štěstí Laksmi a všemocní polobozi Brahma a Siva jsou zaměstnáni v uctívání Visnua, Pána Krsny; kdo tedy může být mocnější než Mukunda (Pán Krsna), aby mohl být skutečně nazýván Nejvyšší Osobností Božství? Bohyně štěstí Laksmiji, Pán Brahma a Pán Siva nejsou nezávislí; jsou mocní pouze jako expanze Nejvyššího Pána a všichni jsou zaměstnáni v transcendentální láskyplné službě Pánu. A stejně tak živé bytosti. Existují čtyři školy oddaných uctívajících Pána a hlavními z nich jsou Brahma-sampradaya, Rudra-sampradaya a Sri-sampradaya, které pocházejí přímo od Pána Brahmy, Pána Sivy a bohyně štěstí Laksmi. Kromě těchto tří uvedených sampradayí existuje ještě Kumara-sampradaya, která pochází od Sanat-kumara. Všechny čtyři původní sampradayi jsou dodnes svědomitě zaměstnány v transcendentální službě Pánu a všechny dodnes prohlašují, že Pán Krsna, Mukunda, je Nejvyšší Osobnost Božství a že žádná jiná osobnost Mu není rovna a žádná není větší než On.