यत्र क्व वाथ वत्स्यामि सार्वभौम तवाज्ञया ।
लक्षये तत्र तत्रापि त्वामात्तेषुशरासनम् ॥३६॥
kalir uvāca
yatra kva vātha vatsyāmi
sārva-bhauma tavājñayā
lakṣaye tatra tatrāpi
tvām ātteṣu-śarāsanam
kaliḥ uvÄca — Kali Å™ekl; yatra — kdekoliv; kva — vÅ¡ude; vÄ â€” buÄto; atha — tam; vatsyÄmi — budu pobývat; sÄrva-bhauma — ó pane (neboli králi) ZemÄ›; tava — tvým; ÄjñayÄ â€” naÅ™ÃzenÃm; laká¹£aye — vidÃm; tatra tatra — tam vÅ¡ude; api — také; tvÄm — VaÅ¡e VeliÄenstvo; Ätta — vyzbrojen; iá¹£u — Å¡Ãpy; Å›arÄsanam — lukem.
VaÅ¡e VeliÄenstvo, vÅ¡ude, kde budu žÃt podle vaÅ¡eho rozkazu, uvidÃm jen vás s lukem a Å¡Ãpy, kamkoliv se podÃvám.
Kali chápal, že Maharaja Pariksit byl králem vÅ¡ech zemà po celém svÄ›tÄ›, a proto na vÅ¡ech mÃstech, kde by žil, by se musel setkat se stejným postojem krále. Kaliho údÄ›lem bylo páchat zlo a údÄ›lem Maharaje Pariksita bylo potlaÄovat vÅ¡echny zloduchy, zvláštÄ› osobnost Kaliho. Pro Kaliho tedy bylo lepÅ¡Ã, aby ho král ihned na mÃstÄ› zabil, než aby ho zabÃjel nÄ›kde jinde. Byl nakonec duÅ¡Ã, která se odevzdala králi, a král mÄ›l tedy vykonat vÅ¡echno potÅ™ebné.
