kañcit kālam athāvātsīt
sat-kṛto devavat sukham
bhrātur jyeṣṭhasya śreyas-kṛt
sarveṣāḿ sukham āvahan
kañcit — na několik dní; kālam — času; atha — tak; avātsīt — pobyl; sat-kṛtaḥ — dobře obsluhován; deva-vat — jako velice zbožná osobnost (polobůh); sukham — pohodlí; bhrātuḥ — bratra; jyeṣṭhasya — staršího; śreyaḥ-kṛt — pro jeho dobro; sarveṣām — všech ostatních; sukham — štěstí; āvahan — umožnil.
O svaté lidi jako byl Vidura je třeba pečovat stejně dobře jako o obyvatele nebes. Obyvatelé nebes v těch dobách navštěvovali domovy lidí jako byl Maharaja Yudhisthira a lidé jako Arjuna někdy navštěvovali vyšší planety. Narada je astronaut, který může cestovat bez omezení nejen po hmotných vesmírech, ale i po duchovních. Narada také navštěvoval palác Maharaje Yudhisthira, takže to nebylo nic zvláštního ani pro jiné nebeské polobohy. Pouze duchovní kultura umožňuje meziplanetární cesty, a to i v současném těle. Maharaja Yudhisthira tedy přijal Viduru způsobem, jakým byli přijímáni polobozi.
Mahatma Vidura byl už tehdy v životním stavu odříkání, a proto se do svého rodinného paláce nevracel, aby si užíval hmotného pohodlí. To, co mu Maharaja Yudhisthira nabízel, přijímal ze své milosti, ale smyslem jeho pobytu v paláci bylo osvobodit staršího bratra Dhrtarastru, který byl velice hmotně připoutaný. Dhrtarastra ztratil v boji s Maharajem Yudhisthirem celou zemi a veškeré potomstvo, ale jelikož se cítil bezmocný, tak se přes to všechno nestyděl přijímat od Maharaje Yudhisthira milodary a pohostinnost. Pro Maharaje Yudhisthira bylo naprosto v pořádku starat se náležitě o svého strýce, ale to, že Dhrtarastra takovou velkodušnou pohostinnost přijímal, nebylo vůbec vhodné. Dělal to proto, že si myslel, že nemá jinou možnost. Vidura přišel hlavně s úmyslem osvítit Dhrtarastru a pozdvihnout ho na vyšší úroveň duchovního chápání. Osvícené duše mají za povinnost osvobozovat pokleslé duše a Vidura přišel za tím účelem. Hovory o duchovním osvícení jsou ale tak osvěžující, že svými pokyny Dhrtarastrovi přitahoval Vidura pozornost všech rodinných členů, a všichni mu s radostí trpělivě naslouchali. To je způsob duchovní realizace. Je třeba pozorně naslouchat poselství, a pokud ho pronáší realizovaná duše, pak bude na dřímající srdce podmíněné duše účinkovat. Neustálým nasloucháním pak lze dosáhnout dokonalého stupně seberealizace.