vande caitanya-kṛṣṇasya
bālya-līlāḿ mano-harām
laukikīm api tām īśa-
ceṣṭayā valitāntarām
vande — uctívám; caitanya-kṛṣṇasya — Pána Caitanyi, jenž je samotný Kṛṣṇa; bālya-līlām — dĕtské zábavy; manas-harām — jež jsou tak krásné; laukikīm — vypadající všednĕ; api — přestože; tām — tyto; īśa-ceṣṭayā — projevem nejvyšší autority; valita-antarām — zcela odpovídajícím, i když vypadají jinak.
S úctou se klaním dĕtským zábavám Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua, který je samotný Pán Krsna. I když při tĕchto zábavách připomíná obyčejné dítĕ, je třeba je chápat jako různé zábavy Nejvyšší Osobnosti Božství.
V Bhagavad-gitĕ (9.11) je tento výrok potvrzen takto:
avajananti mam mudha
manusim tanum asritam
param bhavam ajananto
mama bhuta-mahesvaram
„Hlupáci se Mi vysmívají, když sestupuji v lidské podobĕ. Neznají Mou transcendentální povahu Nejvyššího Pána všeho, co existuje.“ Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se na této planetĕ či v tomto vesmíru zjevuje, aby předvedl svoje zábavy, jako obyčejný človĕk nebo lidské dítĕ, ale přesto si ponechává svoji svrchovanost Nejvyššího Pána. Pán Krsna se zjevil jako lidské dítĕ, ale Jeho neobvyklé činnosti, dokonce už v dĕtství, jako například zabití démonice Putany nebo zvednutí kopce Góvardhanu, nebyly skutky obyčejného dítĕte. Také zábavy Pána Caitanyi popsané v této kapitole vypadají jako činnosti malého chlapce, ale ve skutečnosti jsou to neobvyklé zábavy, kterých by obyčejné lidské dítĕ nebylo schopné.
