Zde je vyložena mayavadská filosofie, která říká, že je všechno jedno. Tĕlesné potřeby, jako je jedení, spaní, pohlavní styk a obrana, jsou v duchovním životĕ zbytečné. Je-li nĕkdo na duchovní úrovni, nemá tĕlesné potřeby, a na tĕlesných činnostech není nic duchovního. Jinými slovy, čím více jíme, spíme, máme sex a snažíme se bránit, tím více se vĕnujeme hmotným činnostem. Mayavadští filosofové naneštĕstí považují oddané činnosti za tĕlesné. Nechápou jednoduché vysvĕtlení Bhagavad-gity (14.26):

mam ca yo 'vyabhicarena
bhakti-yogena sevate
sa gunan samatityaitan
brahma-bhuyaya kalpate

„Každý, kdo se vĕnuje duchovní oddané službĕ bez osobní motivace a slouží jen pro uspokojení Pána, je okamžitĕ povýšen na duchovní úroveň a všechny jeho činnosti jsou duchovní.“ Brahma-bhuyaya se vztahuje na činnosti na úrovni Brahmanu (duchovní činnosti). I když mayavadští filosofové dychtí splynout se září Brahmanu, neprovádĕjí žádné činnosti Brahmanu. Do jisté míry sice činnosti Brahmanu, což pro nĕ znamená studium vedanty a saṅkhyi, doporučují, ale jejich výklady nejsou nic než suchá spekulace. A jelikož postrádají duchovní činnosti, nemohou na této úrovni pouhého studia vedanty a saṅkhyi zůstat dlouho.

Život je určen k různorodým požitkům. Živá bytost má přirozenĕ silné sklony k požitkářství, jak uvádí Vedanta-sutra (1.1.12): ananda-mayo 'bhyasat. Činnosti v oddané službĕ jsou různorodé a přinášejí mnoho požitku. Bhagavad-gita (9.2) uvádí, že všechny oddané činnosti se snadno vykonávají (su-sukham kartum) a jsou vĕčné a duchovní (avyayam). Mayavadi tomu však nejsou schopni porozumĕt, a tak jsou přesvĕdčeni, že všechny činnosti oddaného (sravanam kirtanam visnoh smaranam pada-sevanam a tak dále) jsou hmotné a tudíž maya. Za mayu považují i Krsnovo sestoupení do tohoto vesmíru a Jeho činnosti. Protože vše považují za mayu, jsou známí jako mayavadi.

Ve skutečnosti jsou všechny činnosti vykonané pro potĕšení Pána a pod vedením duchovního mistra duchovní. Maya však je, když nedbáme na pokyny duchovního mistra, jednáme podle vlastních výmyslů, a ještĕ tyto nesmyslné činnosti považujeme za duchovní. Přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství musíme získat skrze milost duchovního mistra. Nejdříve bychom tedy mĕli uspokojit duchovního mistra, a když on je potĕšen, můžeme vĕdĕt, že je potĕšen také Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Je-li však duchovní mistr s našimi činnostmi nespokojen, potom nejsou duchovní. Srila Visvanatha Cakravarti Thakura to také potvrzuje: yasya prasadad bhagavat-prasado yasyaprasadan na gatih kuto 'pi. Činnosti, které tĕší duchovního mistra, musí být považovány za duchovní a je třeba vĕdĕt, že tĕší Pána.

Pán Caitanya Mahaprabhu jako nejvyšší duchovní mistr poučil svoji matku o mayavadské filosofii. Když řekl, že tĕlo je hlína a jídlo je také hlína, chtĕl naznačit, že všechno je maya. To je filosofie mayavady. Mayavadská filosofie je chybná, protože tvrdí, že všechno je maya – s výjimkou nesmyslů, které říkají. Když mayavadský filosof říká, že vše je maya, ztrácí možnost vykonávat oddanou službu, a tak je jeho život odsouzen ke zkáze. Sri Caitanya Mahaprabhu proto radí: mayavadi-bhasya sunile haya sarva- -nasa (Cc.Madhya 6.169). Pokrok toho, kdo přijme mayavadskou filosofii, je navždy zmařen.