kāndiyā — s pláčem; balena — říká; śiśu — dítĕ; kene — proč; kara — stáváš se; roṣa — rozzlobená; tumi — ty; māṭi — hlínu; khāite — jíst; dile — dala jsi Mi; mora — Moje; kibā — co je; doṣa — chyba.

Dítĕ matce s pláčem odpovĕdĕlo: „Proč se zlobíš? Vždyť jsi Mi sama dala jíst hlínu, tak co jsem udĕlal špatného?“