Pro inteligentní osobu je nezbytné, aby měla vědomí Krsny, prokazovala Pánu transcendentální láskyplnou službu a tak mohla dospět do nepomíjivého sídla oplývajícího blažeností, kde bude věčně šťastná. Způsob, jak dosáhnout takového úžasného úspěchu, je snadný a může se o to pokusit i ten největší chudák, kterému chybí jakékoliv předpoklady. Jediným potřebným předpokladem je být čistým oddaným Pána. Nezáleží na tom, kdo a v jakém postavení jsme. Proces není vůbec náročný, Nejvyššímu Pánu můžeme s ryzí láskou obětovat dokonce i lístek, vodu nebo ovoce a On to s radostí přijme. Nikomu tedy není možné zamezit přístup k rozvíjení vědomí Krsny, protože je tak snadné a univerzální. Kdo by byl takový hlupák, že by nechtěl touto jednoduchou metodou nabýt vědomí Krsny a tím dosáhnout nejdokonalejšího života, věčného a plného blaženosti a poznání? Krsna chce jen láskyplnou službu, nic víc. Od svého čistého oddaného přijme i malý kvítek, ale nechce žádné obětiny od neoddaného. Od nikoho nic nepotřebuje, protože je soběstačný, a přesto ve vztahu plném opětování lásky přijímá to, co Mu nabídne Jeho oddaný. Rozvinout vědomí Krsny je nejvyšší dokonalost života. V tomto verši Krsna použil dvakrát slovo bhakti, aby zdůraznil, že bhakti neboli oddaná služba je jediný prostředek, který umožňuje k Němu přistoupit. Nic jiného — například to, že se někdo stane brahmanou, učeným vědcem, boháčem nebo velkým filozofem — nemůže přimět Krsnu k tomu, aby přijal nějakou oběť. Bez bhakti, která je základním principem, Pána nic nedonutí cokoliv od kohokoliv přijmout. Bhakti je vždy bezpříčinná. Jedná se o věčný proces — přímé jednání ve službě absolutnímu celku.

Pán Krsna již stanovil, že je jediným poživatelem, původním Pánem a skutečným cílem všech obětí, a nyní vyjevuje, jaké oběti si přeje. Pokud někdo touží oddaně sloužit Nejvyššímu, tím se očistit a dosáhnout cíle života — transcendentální láskyplné služby Bohu — měl by zjistit, co od něho Pán chce. Ten, kdo Krsnu miluje, Mu bude dávat vše, co si Krsna přeje, a nebude Mu nabízet nic, co si nepřeje nebo oč nežádá. Nelze Mu tedy obětovat maso, ryby či vejce. Kdyby Krsna chtěl, abychom Mu tyto věci obětovali, řekl by to. Místo toho výslovně žádá lístek, ovoce, květy a vodu, a o této oběti říká: “Já ji přijmu.” Z toho bychom měli pochopit, že maso, ryby a vejce nepřijímá. Náležitou potravou lidských bytostí je zelenina, obilniny, ovoce, mléko a voda, což určil sám Pán Krsna. Pokud jíme cokoliv jiného, nemůžeme Mu to obětovat — Pán to nepřijme. Jestliže taková jídla obětujeme, nejednáme na úrovni láskyplné oddanosti.

V třináctém verši třetí kapitoly Sri Krsna vysvětluje, že jedině zbytky po oběti jsou očištěné a vhodné jídlo pro ty, kdo usilují o pokrok a chtějí se vysvobodit z hmotného zapletení. Ve stejném verši říká, že ti, kdo své jídlo neobětují, jedí pouze hřích. To znamená, že s každým soustem ještě více zabředají do spletitosti hmotné přírody. Oddaný však připravuje chutná a jednoduchá vegetariánská jídla, která s poklonou obětuje před obrázkem nebo Božstvem Pána Krsny, a modlí se k Pánu, aby tuto prostou oběť přijal. To mu umožňuje dosahovat stálého pokroku, očistit své tělo a utvořit jemnou mozkovou tkáň, což povede k jasnému uvažování. Nejdůležitější však je, že oběť má být konána s láskou. Krsna jídlo nepotřebuje, protože Mu patří vše, nicméně přijme oběť od toho, kdo Ho tímto způsobem touží potěšit. Důležitou součástí přípravy, podávání a obětování jídla je láska ke Krsnovi.

Impersonalističtí filozofové, kteří si přejí prosadit, že Absolutní Pravda nemá smysly, nemohou tento verš Bhagavad-gity pochopit. Považují ho za metaforu či za důkaz toho, že Krsna, jenž přednesl Bhagavad-gitu, je světskou postavou. Krsna, Nejvyšší Pán, však smysly má a je řečeno, že každý Jeho smysl může plnit funkci kteréhokoliv jiného. To je význam výroku, že Krsna je absolutní. Kdyby postrádal smysly, sotva by se o Něm dalo říci, že v plné míře oplývá všemi druhy bohatství. V sedmé kapitole Krsna vyložil, že oplodňuje hmotnou přírodu živými bytostmi a dělá to tak, že na ni pohlédne. Podobně je tomu v tomto případě — Jeho poslouchání láskyplných slov, kterými Mu oddaný obětuje jídlo, se vůbec neliší od Jeho jedení a skutečného ochutnávání. To je třeba zdůraznit — díky Jeho absolutnímu postavení je Jeho naslouchání zcela totožné s Jeho jedením či ochutnáním jídla. Tomu, že Nejvyšší Absolutní Pravda může jíst a vychutnávat jídlo, dokáže porozumět jedině oddaný, jenž uznává Krsnu tak, jak se On sám popisuje, a neuchyluje se k nepatřičným výkladům.