Všichni, kdo jsou přemístěni na vyšší planetární soustavy, se těší delšímu životu a lepším možnostem smyslového požitku, ale není jim dovoleno tam zůstat věčně. Po vyčerpání výsledků svých zbožných činností jsou posláni zpět na planetu Zemi. Ten, kdo nedosáhl dokonalosti poznání, na níž poukazuje Vedanta-sutra (janmady asya yatah), neboli kdo nezná Krsnu, příčinu všech příčin — nedosahuje konečného cíle života. Musí proto opakovaně stoupat k vyšším planetárním soustavám a klesat zpátky, jako na pouťovém kole, které létá nahoru a dolů. To znamená, že místo aby dosáhl duchovního světa, ze kterého pak již nehrozí poklesnutí, krouží v koloběhu zrození a smrti na vyšších a nižších planetárních soustavách. Lépe je se uchýlit k procesu oddané služby a tak být neprodleně přemístěn do duchovního světa, kde si lze užívat věčného života plného blaženosti a poznání, a nikdy se nevrátit do této strastiplné hmotné existence.