yaḿ yaḿ vāpi smaran bhāvaḿ
tyajaty ante kalevaram
taḿ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ
yam yam — jakoukoliv; vā api — naprosto; smaran — připomínající si; bhāvam — přirozenost; tyajati — opouští; ante — na konci; kalevaram — toto tělo; tam tam — podobný; eva — zajisté; eti — dostane; kaunteya — ó synu Kuntī; sadā — vždy; tat — ten; bhāva — stav bytí; bhāvitaḥ — vzpomínající.
Zde je vysvětlen proces změny stavu bytí v kritické chvíli smrti. Ten, kdo na konci života opustí tělo s myšlenkami na Krsnu, dosáhne transcendentální přirozenosti Nejvyššího Pána; není však pravda, že stejného transcendentálního stavu dosáhne i ten, kdo myslí na něco jiného. To bychom měli vzít na vědomí. Jak je možné zemřít ve správném rozpoložení mysli? Maharaja Bharata byl vznešenou osobností, ale přesto na konci života myslel na jelínka, a proto se v příštím životě objevil v jelením těle. Sice si pamatoval své dřívější činnosti, ale skutečností zůstává, že musel přijmout toto tělo zvířete. Myšlenky, které člověk má během svého života, se samozřejmě hromadí a ovlivní jeho myšlenky ve chvíli smrti — tímto životem se tedy utváří příští život. Pokud někdo žije na úrovni kvality dobra a vždy myslí na Krsnu, bude moci vzpomínat na Krsnu i na konci života. To mu pomůže dosáhnout Krsnovy transcendentální přirozenosti. Je-li transcendentálně pohroužen do služby Krsnovi, jeho příští tělo bude transcendentální (duchovní), nikoliv hmotné. Zpívat Hare Krsna, Hare Krsna, Krsna Krsna, Hare Hare / Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare je proto nejlepší metoda, jak na konci života úspěšně změnit stav svého bytí.