naite sṛtī pārtha jānan
yogī muhyati kaścana
tasmāt sarveṣu kāleṣu
yoga-yukto bhavārjuna
na — nikdy; ete — tyto dvě; sṛtī — rozdílné cesty; pārtha — ó synu Pṛthy; jānan — třebaže zná; yogī — oddaný Pána; muhyati — je zmaten; kaścana — kterýkoliv; tasmāt — proto; sarveṣu kāleṣu — vždy; yoga-yuktaḥ — jednající s vědomím Kṛṣṇy; bhava — staň se; arjuna — ó Arjuno.
Krsna zde radí Arjunovi, aby nebyl zneklidněn různými cestami, kterými může duše opustit hmotný svět. Oddaný Nejvyššího Pána by si neměl dělat starosti s tím, zda opustí tělo plánovaně nebo nepředvídaně. Má neochvějně setrvávat na úrovni vědomí Krsny a zpívat Hare Krsna. Měl by vědět, že starost o kteroukoliv z těchto dvou cest přináší potíže. Nejlepší je být zcela zaujat vědomím Krsny, neustále zapojen do služby Jemu — pak je cesta do duchovního království bezpečná, jistá a přímá. V tomto verši je zvláště významné slovo yoga-yukta. Je třeba neochvějně setrvávat na úrovni vědomí Krsny, a k tomu je nutné se výlučně věnovat činnostem, které jsou spojené s Krsnou. Sri Rupa Gosvami doporučuje neulpívat pokud jde o hmotné záležitosti a dělat vše s vědomím Krsny: anasaktasya visayan yatharham upayuñjatah. Tento způsob, který se nazývá yukta-vairagya, umožňuje dosáhnout dokonalosti. Oddaný tedy není těmito popisy zneklidněn, jelikož ví, že cestu do svrchovaného sídla má zaručenu vykonáváním oddané služby.