Všichni yogini — karma-yogi, jñana-yogi, hatha-yogi a tak dále—musí nakonec dosáhnout dokonalé oddanosti na úrovni bhakti-yogy neboli yogy vědomí Krsny; teprve pak mohou odejít do Krsnova transcendentálního sídla, odkud se již nikdy nevrátí. Ti, kteří dospějí na nejvýše ležící hmotné planety, planety polobohů, znovu podléhají opakovanému rození a umírání. Tak jako pozemšťané stoupají na vyšší planety, obyvatelé vyšších planet, jako je Brahmaloka, Candraloka a Indraloka, klesají na Zemi. Konání oběti zvané pañcagni-vidya, doporučované v Chandogya Upanisadě, umožňuje živé bytosti dosáhnout Brahmaloky, ale pokud tam nerozvíjí vědomí Krsny, musí se vrátit na Zemi. Ti, kdo na vyšších planetách dále rozvíjejí vědomí Krsny, se postupně dostávají stále výše na další planety a v době zničení vesmíru jsou přemístěni do věčného duchovního království. Sridhara Svami ve svém komentáři k Bhagavad-gitě cituje tento verš:

brahmana saha te sarve
samprapte pratisañcare
parasyante krtatmanah
pravisanti param padam

“Brahma a všichni jeho oddaní, kteří neustále jednají vědomi si Krsny, jsou při zničení tohoto hmotného vesmíru přemístěni do duchovního vesmíru na příslušné duchovní planety, odpovídající jejich touhám.”