Za méně inteligentní již byli prohlášeni ti, kdo uctívají polobohy, a v tomto verši jsou podobně popisováni impersonalisté. Pán Krsna zde ve své osobní podobě hovoří k Arjunovi, ale impersonalisté se přesto z nevědomosti přou, že Nejvyšší Pán z konečného hlediska podobu nemá. Yamunacarya, velký oddaný Pána patřící k učednické posloupnosti Sri Ramanujacaryi, napsal v této souvislosti dva příhodné verše:

tvam sila-rupa-caritaih parama-prakrstaih
sattvena sattvikataya prabalais ca sastraih
prakhyata-daiva-paramartha-vidam matais ca
naivasura-prakrtayah prabhavanti boddhum

“Můj milý Pane! Oddaní, jako jsou Vyasadeva a Narada, Tě znají a vědí, že jsi Osobnost Božství. Pochopením různých védských písem může každý poznat Tvé vlastnosti, podobu a činnosti, a tak si uvědomit, že jsi Nejvyšší Osoba. Avšak ti, kdo jsou pod vlivem kvalit vášně a nevědomosti — démoni či neoddaní — Tě poznat nemohou. Nejsou schopni Ti porozumět. Bez ohledu na to, jak znalecky umějí rozebírat Vedantu, Upanisady a jiná védská písma, nedokáží poznat Osobnost Božství.” (Stotra-ratna 12)

V Brahma-samhitě stojí, že Osobnosti Božství nelze porozumět pouhým studiem Vedanty. Poznat Nejvyššího coby Osobu je možné jedině Jeho milostí. Proto je v tomto verši jasně řečeno, že méně inteligentní nejsou jen uctívatelé polobohů, ale i neoddaní, kteří studují Vedantu a spekulují nad védskou literaturou bez jediné stopy pravého vědomí Krsny; tito jedinci nemohou poznat osobní povahu Boha. Ti, kdo se domnívají, že Absolutní Pravda je neosobní, jsou nazváni abuddhayah — to vyjadřuje, že neznají Její konečný aspekt. Ve Srimad-Bhagavatamu je uvedeno, že realizace Nejvyššího začíná u neosobního Brahmanu a poté pokračuje k lokalizované Nadduši, ale vrcholem poznání Absolutní Pravdy je Osobnost Božství. Moderní impersonalisté jsou ještě méně inteligentní než ostatní, neboť nenásledují ani svého slavného předchůdce Saṅkaracaryu, který výslovně prohlásil, že Krsna je Nejvyšší Božská Osobnost. Impersonalisté neznalí Nejvyšší Pravdy si myslí, že Krsna je pouze synem Devaki a Vasudevy, popřípadě nějakým princem či mocnou živou bytostí. Toto pojetí je rovněž odsouzeno v Bhagavad-gitě, kde Krsna říká: avajananti mam mudha manusim tanum asritam — “Jedině hlupáci Mě považují za obyčejnou bytost.” (Bg. 9.11)

Skutečnost je taková, že nikdo nedokáže Krsnu poznat, aniž by vykonával oddanou službu a rozvinul vědomí Krsny. Bhagavatam (10.14.29) to dokládá takto:

athapi te deva padambuja-dvaya-
prasada-lesanugrhita eva hi
janati tattvam bhagavan mahimno
na canya eko 'pi ciram vicinvan

“Můj Pane, pokud je někdo poctěn byť jen kapkou milosti z Tvých lotosových nohou, může porozumět velikosti Tvé osobnosti. Ti, kdo se však snaží Tebe, Nejvyšší Osobnost Božství, poznat pomocí spekulace, nemohou uspět, ani když budou studovat Vedy po mnoho let.” Krsnu, Nejvyšší Osobnost Božství, Jeho podobu, vlastnosti a jméno, nelze poznat pouhou myšlenkovou spekulací nebo hovory na téma védské literatury. Je třeba vykonávat oddanou službu. Porozumět Nejvyšší Osobnosti Božství může živá bytost jedině tehdy, když se plně věnuje rozvíjení vědomí Krsny, které začíná zpíváním maha-mantry Hare Krsna, Hare Krsna, Krsna Krsna, Hare Hare / Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare. Impersonalisté nejsou Pánu Krsnovi oddáni a myslí si, že Jeho tělo je tvořené prvky hmotné přírody a že všechny Jeho činnosti, podoba a další aspekty jsou maya. Jsou známí pod jménem mayavadini a neznají konečnou pravdu.

V dvacátém verši se jasně říká: kamais tais tair hrta-jñanah prapadyante 'nya-devatah — “Ti, kdo jsou zaslepeni chtivými touhami, se odevzdávají různým polobohům.” Je potvrzeno, že kromě Nejvyšší Osobnosti Božství existují také polobozi, kterým patří různé planety, a svou planetu má i Pán. Ve dvacátém třetím verši stojí: devan deva-yajo yanti mad-bhakta yanti mam api — uctívatelé polobohů dospějí na jejich planety a oddaní Pána Krsny dosáhnou Krsnovy planety, Krsnaloky. Přestože je to jednoznačně řečeno, pošetilí impersonalisté stále tvrdí, že Pán je beztvarý a že tyto podoby nejsou skutečné. Vyplývá snad ze studia Gity, že polobozi se svými sídly jsou neosobní? Naopak — je zcela zřejmé, že neosobní nejsou ani polobozi, ani Krsna, Nejvyšší Osobnost Božství. Všichni jsou to osoby — Pán Krsna je Nejvyšší Osobnost Božství, má svou planetu a polobozi mají zase své.

Monistické tvrzení, že konečná pravda je beztvará a že podoba je klam, tedy není pravdivé. Zde je jasně řečeno, že podoba není iluze. Z Bhagavad-gity jednoznačně vyplývá, že jak podoby polobohů, tak podoba Nejvyššího Pána existují, a že Pán Krsna je sac-cid-ananda, podobou vyznačující se věčností, blažeností a poznáním. Rovněž Vedy dokládají, že Nejvyšší Absolutní Pravda je svou povahou plná blaženosti (ananda-mayo 'bhyasat) a že je zdrojem neomezeně mnoha příznivých vlastností. A v Gitě Pán říká, že se zjevuje, přestože je aja (nezrozený). To jsou skutečnosti, které bychom měli z Bhagavad-gity vyrozumět. Nechápeme, jak by Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, mohl být neosobní — teorie monistů-impersonalistů je z hlediska výroků Gity klamná. Z těch jasně vyplývá, že Nejvyšší Absolutní Pravda je Osobnost Božství, Pán Krsna, jenž má jak podobu, tak osobnost.