prāpya puṇya-kṛtāḿ lokān
uṣitvā śāśvatīḥ samāḥ
śucīnāḿ śrīmatāḿ gehe
yoga-bhraṣṭo 'bhijāyate
prāpya — po dosažení; puṇya-kṛtām — těch, kdo se věnovali zbožným činnostem; lokān — planet; uṣitvā — poté, co pobýval; śāśvatīḥ — mnoho; samāḥ — let; śucīnām — zbožných; śrī-matām — vzkvétajících; gehe — v domě; yoga-bhraṣṭaḥ — ten, kdo poklesl, sešel z cesty seberealizace; abhijāyate — narodí se.
Neúspěšní yogini se dělí do dvou skupin: první zažili pád po dosažení jen malého pokroku a druzí až po dlouhodobém provádění yogy. Yogi, který patří k první skupině, spěje na vyšší planety, kam se mohou dostat zbožné živé bytosti. Když tam stráví mnoho let, je poslán zpět na planetu Zemi, kde se narodí v rodině počestného vaišnavského brahmany nebo vznešených obchodníků.
Jak vysvětlí poslední verš této kapitoly, skutečným účelem yogy je dosáhnout nejvyšší dokonalosti, vědomí Krsny. Těm, kdo tak dlouho nevytrvají a podlehnou hmotným svodům, je milostí Pána umožněno plně uspokojit své hmotné sklony. Poté dostanou příležitost žít bohatým životem v ctnostných nebo vznešených a zámožných rodinách. Ti, kdo se v nich narodí, tak mohou využít materiálních možností a snažit se pozvednout na úroveň úplného vědomí Krsny.