Když se někdo plně zaměstnává transcendentální láskyplnou službou Pánu, je spokojen ve svém nitru, a proto se již nevěnuje uspokojování smyslů ani práci konané s touhou po jejích plodech. V jiném případě musí živá bytost nevyhnutelně uspokojovat smysly, protože nikdo nemůže zůstat nečinný. Bez vědomí Krsny bude vždy tíhnout k sobeckým činnostem — buď soustředěným na ni samotnou, nebo rozšířeným na okolí. Pokud si je však někdo vědom Krsny, může dělat vše pro Krsnovu spokojenost a tak být dokonale odpoutaný od uspokojování smyslů. Ten, kdo postrádá tuto realizaci, se před dosažením nejvyšší příčky žebříku yogy musí snažit uniknout hmotným touhám mechanicky.