Kráčet vpřed lze dvěma směry. Materialisté se nezajímají o transcendenci, a přirozeně je více zajímá hmotný pokrok uskutečnitelný pomocí hospodářského rozvoje nebo o dosažení vyšších planet příslušným jednáním. Když se někdo vydá cestou transcendence, musí zanechat všech hmotných činností a obětovat svému cíli všechny podoby takzvaného hmotného štěstí. Pokud aspirující transcendentalista neuspěje, zdánlivě ztrácí obojí — nemůže se těšit ani z hmotného štěstí, ani z duchovního úspěchu. Nemá žádné jisté postavení — je jako rozervaný mrak. Někdy se od malého mraku na obloze kus odtrhne a připojí se k většímu. Jestliže se však nemůže spojit s žádným velkým mrakem, odvane ho vítr a ztratí se v širém nebi. Slova brahmanah pathi poukazují na cestu transcendentální realizace zakládající se na transcendentálním poznání, že jsme svou podstatou duchovní, nedílné části Nejvyššího Pána, jenž je projeven coby Brahman, Paramatma a Bhagavan. Pán Krsna je nejúplnějším projevem Nejvyšší Absolutní Pravdy, Svrchovnou Osobou, a proto je ten, kdo je Mu odevzdaný, úspěšným transcendentalistou. Dosáhnout tohoto životního cíle skrze realizaci Brahmanu a Paramatmy trvá mnoho životů (bahunam janmanam ante). Nejlepší cestou transcendentální realizace je tedy přímá cesta bhakti-yogy neboli vědomí Krsny.